Sešli jsme se jako obvykle na nádraží, kde jsme si koupili společnou jízdenku, přesunuli se na druhé nástupiště a nastoupili do vlaku, který nás dovezl do Veselí nad Moravou. Tentokrát nás bylo tolik, že paní na nádraží neměla ani dostatek IDS jízdenek 
. A kdo teda jel? Z holek Slůně, Míša, Dominika a Erika, z kluků Patron, Pavel, Jonáš, Vojta, Štěpa, Denis, Erik, Míša a Filip. No a taky já a Villda. Ve veselí jsme přestoupili do luxusního žlutozeleného vláčku – Regionovy, u kterého všichni nejvíc ocenili záchod ovládaný tlačítky…škoda že je jen 1 v celém vlaku…čekali jsme na něj dlouhé fronty.
V Hodoníně už bylo šero, když jsmez vlaku vystoupili. Přišli jsme k pomníku, kde na nás shlížela důstojná socha jakéhosi pána. Byl to Tomáš Garigue Masaryk. Dozvěděli jsme se, že se stáváme lidmi z Hvězdné brány,jejichž cílem je prozkoumávat planety ve vesmíru. Než se ale vydáme zkoumat ostatní planety, musíme prozkoumat tu svoji. Za zásluhy při průzkumech můžeme dostat různé krystaly (achát, ametyst), které mají různou hodnotu. Prvním našim úkolem tudíž bylo zjistit alespoň tři informace o již zmiňovaném panu Masarykovi. Tři skupinky dychtivé po informacích se vydali hledat lidské osoby, které by jim takto důležitá fakta mohly sdělit. Všem třem skupinkám se to nakonec povedlo, a tak už budeme vědět, že to je první prezident Československé republiky, že se narodil v Hodoníně a že tady i dlouhou dobu bydlel.
Poté jsme sešli na pěší zónu u zimního stadionu, kde jsme si zahráli boj o vlajku a poté na nás čekal další úkol z Hvězdné brány, který byl napsaný na ukrytém tajném vzkazu. Úkol měl zjistit, jestli známe znak jedné známé organizace působící na naší planetě, a tak jsme se ho snažili vytvořit z přírodních materiálů. Všechny kupinky byly opět úspěšné a znaky se jim moc povedly.
Zahráli jsme si ještě nakrátko “Autíčko, stop!” a pak nás čekal další
úkol. Ten byl také důmyslně ukrytý. Měli jsme pomoci nashromáždit
vybavení potřebné pro táboření skautů v průběhu 1. světové války, neboť
na to jednotlivé oddíly neměly dostatek sil. Ze 3 oddílů, kterým
pomáhaly naše 3 skupiny mohl odjet na tábor jen jeden oddíl, neboť
hodnota jejich vybavení přesahovala mez 40b. Posledním z úkolů bylo
sehrát scénku z počátků českého skautingu. A tak jsme shlédli jak Svojsík poznával skauting v Anglii, jak probíhal den na prvním skautském táboře a jak probíhaly schůzky prvních českých skautek.
Protože už tma začala houstnout, šli jsme zpět k Masarykovu pomníku, kde už byli někteří hodonínští skauti. Upravili jsme si šátky, připomněli si co máme dělat a už jsme dostali do ruky louče.
Těsně před slavnostním zahájením nám louče zapálili a už jsme stáli stráž u pomníků spolu se sokoly.Probíhaly slavnostní projevy (některé byly trochu moc dlouhé a nesrozumitelné, zvláště jeden, ve kterém bylo citováno několik dlouhých vět z děl Komenského v původním znění) a kladení věnců a kytic a konečně se lampionový průvod dal do pohybu.
A protože už bylo vcelku pozdě, a vlaky jezdí podle jízdních řádů a ne jak se nám to hodí, spěchali jsme zase na vláček. Stihli jsme ho a než jsme dojeli do Veselí, nikdo by na nás nepoznal, že jsme tolik utíkali. Svačili jsme, chodili opět na ten náš tlačítkama ovládaný záchod, někteří si plnili úkoly ve stezkách a jiní si kreslili.
Ve Veselí jsme měli chvíli čas, a tak jsme si rozdali pamětní lístečky, mlsalové si šli koupit pití z automatu a
dozvěděli jsme se poslední dnešní úkol z hvězdné brány. měli jsme zabránit komunistům, kteří v roce 1950 rušili skautskou organizaci, a to vymyšlením 3 důvodů, proč by se skauti rušit neměli. Úkol jsme vyhodnotili až ve vlaku do Vracova.Také jsme všichni dostali jeden achát za mimořádné zásluhy při prozkoumávání naší vlastní planety.
Na nádraží jsme si dali už jen pokřik a šli jsme se domů, protože už jsme se těšili do postýlek.
Kiwi
