Skauti v Ratíškovicích, Vracově a Čejkovicích
O víkendu jsme vyrazili na koncert Hradišťanu a Spiritual kvintetu do Blatnice. Sešlo se nás tam 8 z našeho střediska. Kdybychom ale měl počítat všechny známé, co jsme tam potkali, tak by to bylo asi hodně velké číslo. Jak to tak na akcích, kde jedeme bez dětí, nikdo si nevzal foťák a tak jsem to musel zachraňovat telefonem (Joe). Jestli se vám zdá, že je tu málo fotek, tak příště můžete jet taky a vidět to na živo
V neděli ve tři jsme se postupně sjížděli na hřišti u bývalé tělocvičny… Když už nás bylo dost, přesunuli jsme se na kraj lesa do míst, kde dříve stávala klubovna, abychom si mohli natáhnout síť. Po zdlouhavém rozdělování do družstev, které pouze na první pohled nikomu nevyhovovalo (ale popravdě to bylo v pohodě, jen bez toho pošťuchování to nebylo ono), jsme hráli….. Tedy nejdřív bez ohraničení, a pak, když se množily výkřiky: “aut!” a “to bylo za čárou!”, se narýsovalo hřiště. Zahráli jsme si výborně, kroužky lítaly všude možně, kazil to kdekdo (tedy snad všichni), ale hlavně že to ve Veselí všem natřeme …
Potom jsme se plynule přesunuli na Lipinskou, kde točí báječnou zmrzlinu…. Fakt…. No a dom jsme si odváželi jen příšerně špinavé nohy a dobrou náladu….
Kiwi
Tábor 2005 začíná. První turnus. Přijíždíme do Vřesovic autobusem, dál pěšky. Batohy už máme na místě. Ale co se děje? Na místě, kde máme tábořit, je jen holá louka, srub a postavená polní kuchyň. Ještěže teče voda a naše kadibudky přes rok nikdo nezničil. Co je ale divné, pobíhají zde nějací kovbojové a nechtějí nás sem pustit. Prý je místo prokleté, nebezpečné. Ať prý jdeme okamžitě pryč, že nás nečeká nic dobrého. No to zrovna. Všichni se těšíme už od loňska a teď odjet? Kovbojové, původní obyvatelé teď rozbořeného městečka Heather Walley, museli čelit útoku indiánů zdejšího kmene. Prý když jinak nedáme, tak můžeme zůstat. Ale varovali nás.
Co teď? Jsme zvědaví a věříme si. A navíc, prý můžeme pomoct zrušit prokletí. Zůstaneme. Rozhodnutí je jednohlasně odsouhlaseno všemi členy tábora. Rodiny Parkerů, Bencroftů i Satlerů chtějí čelit všem nástrahám letošní celotáborové etapové hry, získat “onu” věc, vrátit ji indiánům a zachránit městečko Haether Walley. Začíná pořádná fuška. Postavit si tábor, zajistit služby v kuchyni, prostě postarat se o sebe. Nákupy, dřevo, hlídky. Každý den a všichni.
Pro zpestření jsme vyhlásili celotáborový turnaj ve fotbale O POHÁR HAETHER WALLEY. Každý den 3 zápasy na našem minihřišti, kde se dalo nádherně kombinovat. A že to holky nebavilo? Naopak. Klamný předsudek. A co jiného? Spousta her, tábornického zdokonalování, výlet, nějaké vyrábění všeho možného, něco se naučit. A taky, někteří z nás chtějí na táboře složit skautský slib. A na to je potřeba se dopřipravovat.
Za to, že jsme to zvládli bez větších obtíží, nám původní obyvatelé vystrojili hostinu. Ehm, pracovně řečeno žranici. Jako v pohádce. Stoly se prohýbaly pod tíhou pečených kuřátek s rýží a neuvěřitelným množství příloh, džbány plné šťávy. No, jedna báseň. Paní Fojtíková prostě upéct kuřata umí božsky.
Letos bylo na táboře hodně roverů – družiny Hatatitla, Do večera a Antijoe. A protože měli služby jako ostatní, moc času na sebe neměli. Podíleli se také na jednotlivých etapách jako “kompars”, ono, vidět třeba Bleska s Essmem jako nádherné krávy, nebo Kuri – vůdkyni tábora – jako úžasně prskající kočku se nepoštěstí každý den. Prostě za skvělou “etapovku” může Klaky s Dickem a spol. Díky všem.
Letos, jako již obvykle, se kolem Mikuláše ve Vracově konala akce s názvem Big Action. Kdo ještě neví o co jde tak v krátkosti: Definice: Nechť je dána taková akce, při které můžete vybít svou přebytečnou energii při konání tradičních i netradičních sportů v čase dvacet čtyři hodin. No možná by se slušelo to vzít i nějak lidsky. Jde prostě o akci, kde se můžete pořádně vyblbnout, pokecat, zapařit a no a samozřejmě si zasportovat a pobavit se. Tím, že se jedná o sport ještě neznamená, že musíte být sportovci. Myslím, že my místní taky nejsme kdovíjací sportovci a je pravdou, že i ten, kdo má pocit, že mu sport nic neříká, má možnost se skvěle pobavit. Samozřejmě pokud se již někdo cítí unavený a nebo že ho daná hra nebaví, hrát nemusí. Nic přece nebudeme lámat přes koleno.
A teď trochu k tomu, jak to bylo letos. Na začátku jsem měla opravdu strach, jestli tam budeme jenom my, organizátoři hrát sami, nebo jestli se připojí ještě nějaké nové tváře. Brzy se k nám však připojili skaut a skautka z Prostějova, myslím. To bylo fajn, i když ze začátku jsem si připadala trochu nesvá. Nicméně mé černé myšlenky se postupně rozplývaly a nastoupil zase pocit dobré pohody a kolektivu. No a večer
dorazily ještě Klaky a Dick a kluci z Vlkoše a tak to už bylo úplně v pohodě. Asi ve tři jsme už byli tak trochu, spíše hodně, jetí a unavení, tak jsme šli spat, takže jsem to zase letos nevydržela až do rána, přesto jsem se ještě tři dny nedokázala pohybovat jako tělesně zdravý člověk. Myslím, že nejhroznější z celé akce je však ranní úklid tělocvičny, protože se tam pohybujete mezi sotva se pohybujícíma mrtvolama:). Nicméně jsem si to letos fakt užila a cítila jsem se fajn.
No jenom by se tedy mohli odvážit i další odvážní a příště přijet, protože budou srdečně vítáni mezi námi a pokud snad přece jen budete pociťovat nějaké odcizení, tak věřte, že do dvou hodin do rána se to všechno spraví.
A takto začíná naše spolupráce s DDM Vracov. Domeček zajistil organizačně všechny náležitosti s bufetem a my připravili program. Výborná spolupráce pro radost vracovských dětí. Vždyť to byl přece jejich svátek!!! Akci vedl a zařizoval Villda se svou družinou skautů Kuřátka a zhostil se toho výborně. K ruce jim byla i roverská družina Hoshoo. Děti si měly možnost v Březíčku na stanovištích zasoutěžit a vyhrál každý. Sladkou odměnou nepohrdl nikdo. Pak jsme se všichni náležitě posilnili špekáčky a vyřádili při společných hrách. Celou dobu nám hrál DJ Zdeňa na nervy…, teda pro radost. Děti i jejich rodiče vypadali spokojeně a my unaveně
Na následujících stránkách naleznete 17 fotek z letošního tábora, které byly vybrány z velkého množství. Považuji je za nejlepší, které byly pořízeny a nejlépe zachycují atmosféru a dění celého tábora.
Jako už poněkolikáté jsme se vydali na benzínky protáhnout si tělo, omrknout nová
auta no a mimo jiné taky umýt jim přední sklo (bohužel jsme byli někdy nuceni umývat
sklo i těm starým:)). Nikoli však proto, abychom měli dobré svědomí, že všichni
budou dobře vidět na cestu, ale proto, abychom vydělali nějaké peníze pro Nadaci
na transplantaci kostní dřeně. Naše pracovní skupina (Kuri, Špunt, Lenka, Milda a Venda),
která pracovala pod spolehlivým a zodpovědným dozorem Mildy a Kuri, zodpovědně
prováděla svoji práci na čerpací stanici v Dubňanech. Další skupiny pracovaly v
Hodoníně a Vracově.
Ze začátku jsem se obávala, že naše práce bude jednotvárná, nicméně po chvíli jsem
zjistila, že můj úsudek byl zcela mylný. Při jednání s lidmi jsme vytvořili systém,
díky němuž jsme se pravidelně střídali v jednání. Letité zkušenosti totiž ukazují,
že nejvíce neunavuje samotná práce při umývání oken, ale právě vysvětlování neinformovaným
lidem o co jde. Někteří dokonce i poněkolikáté nevěří, že si ty peníze prostě nestrčíme
do své kapsy, ale že se opravdu snažíme vydělat peníze pro dobrou věc. Někteří spoluobčané
byli dokonce tak zvídaví, že se zajímali i o naši školní docházku. 🙂 Opravdu je
někdy zajímavé, jak se lidé zajímají o své bližní, a také je zajímavé, jak široký
je pojem bližní.
Ačkoli je tento text plný ironie, jak jste asi pochopili, není jeho cílem někoho urazit nebo si stěžovat (to bych radši mohla jít na hlavní nádraží:-)) Naopak je jeho úkolem pouze zábavně informovat o akci, která probíhá už několik let, a je tedy opravdu těžké přidat něco nového. Zážitky jsou velice individuální a každý rok odlišné. Jmenovat je tady by zabralo hodně času a troufám si říci, že by to asi ani nikdo nečetl. Máme to každý ve své hlavě. Letos jsem byla opravdu spokojen a hodlám v práci pokračovat i příští rok a ostatní asi také (abych tam nakonec nebyla sama:)). Možná bych uvítala, kdyby tato akce měla trochu větší reklamu, protože mnoho lidí většinou ani neví, že se něco děje. Každopádně příště uvidíme, co se zlepšilo a co zůstalo stejné…
Chtěli bychom touto cestou poděkovat všem obsluhám na benzínce, že to s námi vydrželi 😉 a také jejich zaměstnavatelům, že byli tak ochotní a nechali nás tuto akci pořádat….
Celá akce je založena na kombinaci sportu a odpočinku za vzniku 24 hodinového NON STOP sportovního zápolení.
Již v páté ředě za sebou se konala Big Action. Sešla se zde takřka celé roverská družina Hoshoo, ale také přespolní skauti.Letošní Big Action byla v duchu floor ball. Ne snad proto, že by jsme to tak chtěli, ale nějak se tato hra stala nejhranější ze všech her.
Jestli si myslíte, že pokud se zúčastníte Big Action, že musíte probdít celých 24 hodin a bez zastavení hrát “sálové” hry, jste na omylu. Pokud chcete, můžete spát. Že si nedělám legraci můžete vidět na následujících fotkách. Proto taky je v seznamu co s sebou onen spacák. A není to žádný hřích. Na letošní akci spali skoro všichni. A když myslím skoro všichni, tak tím myslím všichni kromě mě :-)))). Ne že bych měl takovou fyzičku, nebo že bych byl zvyklý flámovat dlouho do noci, ale Pískle nám (mě) uvařila tak dobrý čaj, že jsem si musel dát repete. No a když zbylo nějaké to Yogy, tak jsem si chodil nalévat čaj místo pití. Co v něm je, že můj mozek (tělo už ne) byl dlouho fit to netuším, ale Blesk si dala nějaký nakopávací a jí se taky nechtělo spát. Takže Hrachu: až se budeš učit na maturitu, čaj to jistí!!!
Jak již bývá zvykem na každé Big Action, i na této jsme si udělali čajovnu. Letos byla však výjimečná!Nevím, jestli se Pískle naučila dělat lepší čaje, nebo letos koupila jen samé super “vzorky”, ale každopádně všechny čaje co jsem ochutnal byly prostě excelentní! Proto Pískleti DÍK, DÍK, DIK. A doufám, že příště to bude alespoň stejně tak dobré jako letos.
Z vlastních zkušeností vím, že pokud jde spát, již se špatně vstává. Obzvlášť když je to hodinu před koncem celé akce. Ono se nechce dokonce ani na záchod. A tak se polehává stylem: “Jak byla ta poloha při které mě bolela jen pravá polovina těla? Na pravém boku? To je moc složité. Na to kašlu. ” Jasně, to byla trochu přehnané, ale není to moc daleko od skutečnosti.Nemusíte se ale bát, že by jste BA nezvládli. Blesk absolvovala tuto se skřípnutým nervem někde na páteři! Ale byly tam i takový, co chtěli hrát, když ostatní odpočívali. Prostě a jednoduše, funguje zde jistý druh anarchie. Hraji jen když já chci a co já chci. Samozřejmě se demokraticky vybere 1 hra, kterou chce hrát většina. Ale taky se mockrát stalo, že vznikl malý hlouček, kteří hráli úplně jinou.Tak to by asi bylo vše z naší exkurze na akci zvanou Big Action 5. Co dodat? Nikdo si nestěžoval, jíst bylo taky co a všichni to přežily ve zdraví! Tak snad jen nashledanou na Big Action 6.
SPOLEČNĚ PROTI LEUKEMII
Kapka je každoroční několikadenní akce, pořádaná Nadací pro transplantaci kostní dřeně a Junákem, svazem skautů a skautek ČR, na podporu programu transplantací kostní dřeně v České republice.
Rok od roku je Kapka silnější a silnější, čímž více a více pomáhá nemocným. Nic z toho by nebylo možné bez Junáka. (MUDr. Vladimír Koza, předseda správní rady Nadace pro transplantace kostní dřeně)
A tak se i náše středisko zúčastnil této akce, která byla věnována výběru peněz na transplantaci kostní dřeně. Úkolem účastníků bylo umýt skla na automobilech u čerpacích stanic a následně vybrat nějaký ten peníz. Nyní se podívejme jak se naší adepti tohoto úkolu zhostili!
Letos se zúčastnily 3 posádky. Dvě posádky byly v Hodoníně a ta třetí ve Svatobořicích – Mistříně.
Celková vybraná částka: 10 446,80 Kč
Více informací o akci kapka najdete na této stránce: www.skaut.cz/kapka
Více informací o transplantaci naleznete na: www.kostnidren.cz
Jak jste si jistě všichni všimli, tak krásná doba prázdnin a také doba skautských táborů skončila. Ale za rok zase přijde a tak do té doby můžeme na tento čas vzpomínat.
Jako každý rok, i letos jsme pořádali 3 tábory. 1. tábor byl na Bouzově a bylurčen pro starší děti. 2. z táborů byl ve Vřesovicích.Ten byl určen pro děti ve věku 5 – 13 let. Oba tyto tábory byly společné pro děti z našeho střediska a děti z oddílu Mutěnice. 3. a poslední z táborů byl také ve Vřesovicích, kterého se zúčastnily děti z oddílu Domanín.
Tábor Bouzov
Tímto táborem se prolínala Etapová hra s tématem “Pravěk”. Družiny měli svůj pokřik, udržovali oheň a každý den se oblékli do pravěkých oblečků a obětovali nějakou věc, kterou ten den vyrobili a tanečkem ten dar uctili.
POKŘIKY DRUŽIN:
Jasonští drsoni: Jasoni, Drsoni, dle potřeby.
Kanci: chro, chro, chro, chro, chro, chro, chro, QUII
Venuše: Věstonice sů daleko všecí sů z nás na měkko.
Vedení: Na měkko, dle potřeby, qui
