lanselot2

Tábor 2007

Tábor byl v červenci, trval 14 dní. Etapová hra a vlastně celé táborové dění bylo ve stylu Krále Artuše.

Po příjezdu na tábořiště se tábor proměnil na hrad Kamelot. Neměli jsme povolení do něj vstoupit a protože velice pršelo, rozhodli jsme se někde ukrýt. Po chvíli se Král Artuš smiloval a pustil nás do pevnosti. Po příchodu nám byly rozděleny stany, povečeřelo se, zahrálo pár her a šli jsme se
ubytovat.

Druhý den po těžké rozcvičce jsme šli na dřevo. Dřevo bylo potřeba, a tak se na něj chodívalo každý den.Ještě téhož dne jsme byli rozděleni do družin a po záchraně Lanselota – nejlepšího rytíře krále Artuše, byl z každé družiny povýšen jeden člověk do hodnosti panoše (rádce družiny). Pak každé
družstvo dostalo za úkol vymyslet si název své družiny, vyrobit si hábity, ve kterých jsme poté trávili většinu času a ještě erb a pokřik. Na ranním nástupu všechny skupiny seznámili ostatní se svým pokřikem.

Hlavní ale bylo,že vedoucí (rádce) skupiny mohl být každý, tedy jen ten, který měl nejvyšší hodnost. Některé dopoledne se nešlo na dříví a zůstalo se v táboře a zvyšovali jsme si postavení pomocí tzv. povyšovacího systému. Bylo to rozděleno na věkové kategorie, a proto ani ti nejmenší neztráceli naději být vůdcem právě jejich skupiny.

Povyšovací systém:

Každý den se střídali služby v kuchyni a ti nadaní dostávali další stupně. Každý druhý den se chodilo do obchodu na nákup. Jedno dopoledne byli návštěvní dny, a tak jsme mohli přivítat rodiče a kamarády a provést je po táboře. Po odpoledním klidu jsme převážně hrávali hry např.: ringo, metrix, hazení s vejcem, napodobování zvířat, rukodělky, atd… Ke konci dne se vždy dělali zápasy. Dvě družstva si vybírali protivníky : v hodu kládou , logické hře s kamenyrmu, středověkém fotbale,.. Za vyhrané zápasy se dostávali zlatky a nebo groše (10 grošů = 1 zlaťák).

Také úkoly, které jsme plnily byli odměněny, např:
úklid stanů, praní prádla anebo sbíraní odpadků po táboře. Všechny nasbírané zlatky se vyplatily, třeba když jsme si měli udělat oběd sami a to ještě v přírodě. Nakoupili jsme si za zlaťáky od krále kuře, mouku, sůl, olej a nějaké to koření, rošt,… Připravili jsme si dobré podmínky pro oheň a mohli jsme začít vařit. Práce byli rozdělené, někteří lidé dělali bramborové placky, ostatní udržovali oheň a někteří rozumní porcovali kuře. Poobědvalo se a ti co to nestihli udělat, měli smůlu, protože se rozpršelo, a tak se to muselo dodělat v kuchyni.

 

Jednou v noci jsme byli vzbuzeni na noční bojovku. Rychle se obléct do teplého a šlo se. Bylo to rozděleno podle věku, menší měli jiný úkol než mi větší. Byli nám vysvětleny pravidla a každý se svou skupinou měl jasný úkol – chytit světýlko. Byla tma, běhali jsme po lese a neviděli ani na krok, a proto se to neobešlo bez zranění. Světýlko pokaždé na malou chvilku zablikalo a my jsme za ním utíkaly. Jak jsme ho konečně dopadli, vrátili jsme se zpět do tábora, zranění byli ošetřeni a šli jsme spát.

V jeden krásný slunečný den se ztratil králi z kuchyně chleba. Chudák Muška – věrný rytíř kulatého stolu a náš zdravotník byl obviněn za krádež chleba, tak se rozběhlo velké vyšetřovaní. Protože se stal velký zločin, tak se muselo postavit v Kamelotu vězení.

Nakonec po spravedlivém soudu a výsleších se vše vysvětlilo a král udělil milost. Zjistilo se, že tento zločin spáchal králův odpůrce a protivník a nastrčil (nafingval) tuto krádež na nevinného Muchu. Nebylo to poprvé a ani naposled, co tento ČERNÝ RYTÍŘ spáchal něco podobného proti rytířům kulatého stolu a králi. Tento zloduch dokonce unesl i královnu Ginevru, ale neohrožení občané a rytíři z Kamelotu ji vysvobodili.

Koncem tábora se hodily všechny poctivě vydělané peníze. Našemu milovanému králi se podlomilo zdraví a podle věštby ho mohl zachránit jen zlatý grál. Tak se všechny družiny vydali na nelehkou cestu. Nic není zadarmo, a tak jsme si museli koupit mapu, buzolu, jídlo a všechno co bylo na túru potřeba. Komu ještě chyběly zlaťáky, měl možnosti si ještě nějaké přivydělat.A tak se všichni vydali za hledaním pokladu. Po cestě docházelo pití, naštěstí nás úkoly zavedli až ke studánce, kde jsme mohli doplnit zásoby. Po cestě jsme plnili různé úkoly např: šli bosí, vyráběli talířek s lžící , odlévali stopy, kreslili, luštili morseovku, lezli skrz síť,…

Cesta nás dovedla až na hrad Cimburk, tam jsme po krátké exkurzi začali hledat poklad – zlatý grál. Na štěstí byl nalezen a to neohroženou družinkou „Páni z Lanselotu“. „Hurááá“ vše bylo zachráněno a král, na počest jeho uzdravení, uspořádal velkou hostinu a tím se i ukončil náš tábor.

Zapsala Lucka Brablcová

V__esky13_2_2007_008

Jak jsme jednou vařili..

Jedno ho dne o jarních prázdninách(13.2.2007) se vydala skupina skoronských skautů (Víťa, Pavel,Peťa, Jarek,Vyk,Červ, Adla, Bára, Lucka, Michala, Kartáček) jako doprovod s námi jeli (Zdeňa a Essmo) na výpravu do Vřesovic na tábořiště.

Tato parta jela autobusem ihned v ranních hodinách do Vřesovic. Když jsme přijeli do Vřesovic, tak jsme se rozdělili na 2 skupiny na kluky a holky a Essmo a Zdeňa nás poslali do obchodu, abychom si koupili něco na objed a v přírodě si ho sami uvařili.Když jsme přišli na tábořiště tak tam byli 4 roveři (Mucha, Zdeňka, Kojot Vilda, Mara) Na oběd si kluci uvařili bramborový guláš a holky brambory a nějaké maso a taky polévky. Obědy byly celkem dobře uvařené. Sotva jsme pojedly a začalo pršet ale naštěstí za chvíli přestalo, ale bylo trochu blato.Po obědě jsme si zahráli různé hry. A taky tam měli roveři kuličkovky a zkoušeli jsme si z nich střílet.Pak jsme rozhodli že už pojedeme domů a Víťa, Jarek a Essmo nachystali hru na cestu zpět, aby si skauti co chtějí dělat nováčkovskou zkoušku zopakovali různé skautské znalosti, bohužel chodili tam nějaké děcka a rozbořili skautské značky, ale nakonec se hra podařila. Ale nestíhali jsme… Museli jsme rychle jít na autobus, mysleli jsme že to nestihneme, protože holky šli dost pomalu, ale stihli jsme to. A vše dopadlo moc dobře.

Víťa

 

orbis_2006_29_7_-4_8__099

Orbis 2006

ORBIS 2006 29.7.2006 – 4.8.2006 V sobotu ráno se na vlakovém nádraží se sešla parta skautù – Klára, Anet, Víťa, Nika, Adla, Jarek, David, Venda se svými vedoucími – Essmem a Zdeňou. Tábořiště ORBISu 2006 se nacházelo v Mariánském údolí kousek za Brnem. Do tábořiště jsme se dostali bez problémů, protože ORBIS 2006 je velká akce pro skauty ze střední Evropy a ne jen pro ně. První večer byl na programu uvítací ceremoniál. Seznámili jsme se s ORBISmanem a s jeho slepicí Eleonorou. Následující dny n nás čekala řada suprových zážitků. Zúčastnili jsme se zápasů sumo, horolezectví na stěně, kurzu sebeobrany, fotografování, aj.. Viděli jsme představení vyléčených narkomanů, každý večer se promítali nějaké filmy a slyšeli jsme parádní rokový koncert. A ještě mnohem víc…

Ale nejvíc nás potěšilo seznámení s dalšími českými skauty, ale taky s (Jarkovou) novou kamarádkou Morčo z Maďarska. První dny bylo krásné počasí, ale ke konci akce začalo pršet (sice skaut má vydržet všechno, ale toto byla síla) a tak jsme byli nuceni se sbalit a jeli domu, za svými drahými rodinami…

Nika

 

Moderování

Junácká akademie 2006

19. 3. 2006 se uskutečnil již 8. ročník Junácké akademie v Ratíškovicích.

Oddíl Trojka vystopil s představením “Šípková růženka” v podání vlčat, skauti zahráli pohádku “Malý, Hubený a Krátkozraký”.

Děvčata z oddílu Squaw sehrála “Dívčí válku” a jejich vedoucí si nachystali klip k písni “Modrá knížka”.

Tuláci předvedli divadlo na motivy starých řeckých bájí a pověstí – “Odysseus” a staří kmeti z tohoto oddílu vystoupili s kusem “Každému osud něco přinese”.

Program doplnilo DDT s krátkou vsuvkou, viděli jsme také trio SÚS s písní “Ladovská zima”.

V__prava_28_10_020

Výprava na “bzenecký hrad” (2005)

Jednoho pěkného podzimního dne (28.10.2005) se vydala skupinka 6-ti dětí (Kamil, Kika, Kartáček, Klára, Míša a Bára) a dvou sice starších, ale i tak mladých, inteligentních a krásných lidí (Léňa a Essmo) na výletek na bzeneckou zříceninu.

Tato parta neohrožených skautů kráčela již od ranních hodin zablácenou polní cestou z Vracova do přilehlého Bzence, po cestě si zahráli nějakou tu hru, protože naše mladé skautky překypovaly energii.

Po strastiplné cestě plné nástrah a úkolů dorazila parta nebojácných k bzenecké zřícenině. Tam přečkali poledne, popapinkali, popili a složili básničku a splnili pár nelehkých úkolů, které jim vkladli na bedra bystrá rádkyně Léňa a vùdce výpravy Essmo…

Po mírném rozptýlení vyrazila tato báječná skupinka zpět na cestu, sluničko jim pálilo do tvářiček a vítr jim cuchal vlásky… no co víc si přát? Tak skautíci zdárně a s úsměvem dorazili domů…

…zazvonil zvonec a výpravy byl konec

 

Necky__da_Skoronice_2005_005

SUCHÁ NECKYÁDA 2005

Je tady konec úžasných letních prázdnin 2005! Ale nebudeme brečet, protože začíná nová etapa našeho skautského žití! A my, jako pořádní a správní skauti, si to taky užijeme! To jsem si řekla já a jak vidno, nebyla jsem zdaleka sama.

Sama s Essmem, dva schopní, spolehliví, báječní a prostě nejlepší roveři v oddíle (co v oddíle? Ve středisku!:),jsme se domluvili, že bychom zopakovali tu naprosto geniální akcičku z minulého roku, neboť ta se nám velice líbila. A rozjeli jsme to ve velkém stylu!

Začátek byl naplánován na 15:00 ve Skoronicích na Lúkách, ale díky nepřítomnosti jistých nezbytných detailů (PC, naši kolegové atd) jsme museli improvizovaně naši suprovou NECKYÁDU zahájit až kolem půl čtvrté. I přes tento malý zádrhel v úvodu jsme si nenechali zkazit náladu a se vztyčenou hlavou jsme se vrhli do napínavého, zákeřného a nerovného boje s neskautskou veřejností a našimi malými skautíky. Bojovali jsme taky sami se sebou. Avšak…Vyhráli jsme! Všechno proběhlo v relativním pořádku.

Po drobném opožděném slovu na úvod jsme se jali soutěžit. Každé z deseti dvoučlenných družstev objelo jedenkrát vytyčenou trasu. Šest nejrychlejších postoupilo a ti soutěžili ještě mezi sebou, první po dvou týmech a pak tři vítězné si ještě dali závod mezi sebou. Opravdu napínavý. Museli jsme ho startovat dvakrát. Ale nakonec vše dobře dopadlo. Vyhrál tým s názvem Sokolí oko s řidičem Markem Šimečkem, živým motorem Tondou Kuřetem a turborychlým vozidlem, které dostálo svému jménu Ohnivý jestřáb. Na druhém místě byli naši staří známí brášci Mechanici Víťa a Pája Lungovi s Opravným vozem. A na třetím místě byli Jezeďáci ze Skalky Andrejka Lungová a Tomášek Hofírek se Zetorem. Nejoriginálnější vozítko s kostýmem získal tým Bufi s vozítkem Bufi pod vedením Lucky a Zuzky Rajsiglových představující páreček bufeťáků.

Všichni výherci i ti, co nevyhráli, dostali bezvadné ceny a užili spoustu legrace. V přestávkách mezi jednotlivými závody jsme hráli nějaké doprovodné hry, soutěže, opékali jsme si špekáčky a výborně jsme se bavili. A protože nám už mrzly nosy a nejenom nosy, tak jsme pěkně poprosili pana Bílu, který vlastní letní občerstvení na Lúkách,jestli byl tak hodný a uvařil dětem čaj. A jelikož je pan Bíla opravdu hodný, tak nám naši závodníci neumrzli.

Když to tak shrnu, nebyl to zas tak špatný zážitek. Musím sice uznat, že ještě musíme vychytat nějaké drobné mušky, ale jinak se nám akce vlastně zdařila. No co už? Chybami se člověk učí. Příště to bude ještě lepší a pak ještě, až to bude úplně nejlepší. Aspoň doufám.

Ještě si dovolím využít tenhle drobný prostor, abych vyjádřila svou vděčnost z toho, že nám Obecní úřad ve Skoronicích umožnil tuhle akci pořádat, že nás pan Bíla podpořil a sponzoroval ohledně nápojů, že rodiče nelenili a pomohli svým ratolestem vyrobit ty nejbombastičtější káry, že naše Neckyáda měla takový úspěch a že jsem mohla spolupracovat s takovými skvělými lidmi jako je především Essmo, pak v neposlední řadě Aki (kdyby někdo nevěděl, tak Věrka:), Blesk, Kanec Villda a můj nervózní tatík Zdeňa. Ještě jednou Vám všem děkuju, že jste mi umožnili dělat něco, co mě zahřálo nejen mozek, ale i srdíčko. Třeba se setkáme příští rok při v pořadí již třetí Neckyádě. Už se na to móóóc těším.

Lenka

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

SUCHÁ NECKYÁDA 2004

Tak tahle bezvadná akcička – Suchá Neckyáda, kterou pořádali skautíci z Vracova a Skoronic, se konala 11. září 2004 ve Skoronicích na “Lůkách”, což je přírodní areál. Něco málo po patnácté hodině, kdy už byly zaregistrovány všechny vozidla, vozítka a podobné dopravní prostředky, jsme se mohli pokochat pohledem na přehlídku všech vozidel. Při té příležitosti se nám také jednotlivé posádky představily a popsaly svá vozítka, se kterými se budou účastnit závodů. Pak už zbývalo jen popsat trasu a závodníci mohli vyrazit. Za vtipného komentáře absolvovaly jednotlivé posádky trasu závodu. Atmosféra byla vyloženě sportovní – fanoušci své favority nadšeně povzbuzovali, skandovali a drželi jim pěstičky. Po prvním vyřazovacím závodě následovaly zábavné soutěže jako například: lovení rybiček na suchu, odstřihování bonbónů poslepu, skákání v pytli, přechod přes lanovou lávku, cvrnkání kuliček přes opičí dráhu a mnohé jiné. Značně vydovádění jsme se potom vrhli na druhé kolo závodu, kdy z původních deseti družstev zůstalo šest, které se utkaly po dvou týmech, a vítězné tři družstva postoupily do finále. Tam už závodily všechny tři týmy najednou a šlo opravdu o všechno. A měli jsme vítěze! Vyhráli to naši “staří” skautíci – bráškové Pája a Víťa Lungovi. Dostali podomácku vyrobený věnec, všechny tři finálové družstva ještě papírové poháry s bonbóny a jako ostatní týmy taky nějakou tu drobnost. Pak se “hodovalo”! Rozdělali jsme skromný ohýnek a opekli jsme si pár špekáčků, které jsme zakusovali rohlíkama. A bylo po večeři. S plným žaludkem a skvělou náladou z prožitého odpoledne jsme se rozloučili a unaveni jsme se odebrali ke svým domovům, rodinám a pohodlným postelím…

…Dobrou noc, strýčku Fido!

Lenka