I přesto, že to byla naše první vícedenní výprava a řádila vichřice, tak jsme se sešli na autobusové zastávce v překvapivém počtu 9 dětí (pouze Šídla): Kuky, Ešli, Rychlonožka, Markétka, Michalka, Eliška, Skřítek, Peťka a Terka-baterka. A taky samozřejmě Šikulka a Svaťa. Všichni byli vzorně nabalení, tak nic nebránilo tomu, aby jsme opravdu odjeli :o). V Hodoníně jsme se ještě setkali se skautkami z Mutěnic.
V Mikulově jsme se ubytovali v krásném bytečku a zahráli si seznamovací hry (aby se seznámili Mutěnice s Ratíškovicemi). Poté jsme si zabalili svačinku, pití, pláštěnku a náhradní ponožku a vyrazili na výlet.
Dostali jsme za úkol zachránit bezhlavého jezdce a proto jsme museli dokázat, že jsme hodni toho být rytíři. Po cestě jsme museli skládat různé zkoušky bystrosti, vytrvalosti a chytrosti. Například jít kousek cesty poslepu, posbírat dračí slzy, apod. Po namáhavé a těžké cestě jsme se konečně dostali na Sirotčí hrádek, kde jsme seskládali rozbitou starodávnou nádobu a byli pasování na rytíře.
Na cestu zpátky jsme si nasadili reflexní vesty a trochu si štreku zkrátili. Ušli jsme dlouhých 11 km.
Večer už jsme byli schopní akorát zahrát si hry na bytě jako je například lidské “Člověče nezlob se”. Zvládli jsme i dvě večeře (každý měl totiž ještě něco z domu a navíc jsme dostali párky s chlebem).
Druhý den ráno jsme se původně vybavili, že půjdeme na další výlet, ale bohužel začalo pršet. Tak jsme se vrátili a nazdobili si šátky foukacíma fixema. Všechno jsme po sobě pěkně uklidili a vyrazili zase na cestu domů.
