Velká podzimní výprava TULÁCI + SQUAW

Po lampionovém průvodu 27.10. jsme měli v 8 hodin sraz na klubovně.

Přišel tam: Zajíc (jako já), Tomík, Bob, Hugo, Káťa, Klára, Ela a Jana, abychom se rozhodli s kým budeme ve skupině na vaření ,v kolik hodin pojedeme a nějaké podrobnosti. Šli jsme brzo spat – asi tak o kolo půl 10, protože nám jel autobus v 5:01 a vstávali jsme asi okolo 4 hodiny ranní.

Na druhý den jsme se sbalili, nachystali se a připravili k odchodu. Když jsme byli na zastávce, tak si Káťa vzpomněla, že zapomněla v klubovně foťák, tak vyslala Huga, aby rychle pro něho šel. Přesně, jak odešel, tak se ze zatáčky vynořil autobus. Naštěstí to ještě stihl, ale teda o chloupek a už hurá hurá do Hodonína. Z autobusového nádraží jsme šli na vlakáč, kde jsme čekali asi jenom 10 minut. Z Hodonína jsme jeli do Přerova a odtud do Vsetína. Cestou vlakem jsme si dali oběd a zahráli kartičky. Ve Vsetíně jsme nakupovali v nějakém supermarketu. Byli jsme rozděleni do 2 skupin po čtyřech, první skupina byla Tuláci a druhá skupina byly Squaw. Každá skupina měla 320kč a měla nakoupit jídlo na celý víkend. Potom jsme si mohli koupit něco za vlastní peníze. Většina si koupila nějakou tyčinku a tang na pití. Byl tam i automat na plyšové zvířátka a Hugo zkusil své štěstí . První pokus se mu nepodařil, ale na druhý pokus vytáhl dokonce dva plyšáky zároveň. Jeden byl sob a druhá byla slépka se srdcem v ruce. Potom jsme odešli z obchodu a šli do Hoštálkové. Byla to docela dlouhá cesta, při které jsme hráli kartičky a vykládali si. V Hoštálkové byla ohrada s jeleny, ve vesnici byli domy, ale lidi žádní.

V popisu cesty stálo jakési 500m prudké stoupání, které jsme nemohli najít, tak se Hugo šel podívat. Žádné chaty tam ale nebyly, tak šel dolů nám to říct. Káťa vyslala Tomíka a mě, abychom se šli zeptat do jednoho domu, kudy se máme vydat. Řekli nám, že máme jít asi 1,5 km a po pravé straně je kopec, na který musíme vyšlapat a za jeho hřebenem je naše chata, kde budeme celý víkend bydlet. Jak jsme vyšli na ten kopec, tak všichni byli úplně zpocení a fůkal tam strašně velký větr. Káťa s Hugem se šli podívat, jestli je to ono a potom prozvonili Boba, že jsme na správném místě. Tak si všecí stůpli a utíkali jsme do našeho nového příbytku. Hned, jak jsme vstoupili dovnitř, tak to na nás působilo, jako by jsme byli v nějakém hororu. Všechno to tam vypadalo tak, že na nás vyleze Samara . Bob a Hugo šli rozdělat oheň a ostatní šli prozkoumat, kde to vlastně bydlíme a co se kde nachází. Na večeřu jsme měli špagety. Mě teda moc nechutnaly, ale ostatní se najedli. Hugo s Bobem řekli mě a Tomíkovi, že máme jít ven do kůlny pro nějaké dřevo. Venku byla tak nehorázná tma a oni nás předtím strašili, že nás hodí do studně a pak nás sežere Samara. Ale naštěstí sme to přežili. Potom jsme šli spat a až všichni byli ve spacáku, tak Káťa zjistila, že je teprve půl deváté. No a zase se stočilo vyprávění k Samaře, že nás drapne za nohu a hodí nás důle do sklepa a nechá nás tam dvě hodiny, abychom se báli.

Další den, teda v sobotu jsme se probudili asi tak o půl desáté a šli jsme se dolů nasnídat. Měli jsme číňanskou polévku, která byla docela dobrá. Potom jsme šli na takovou procházku po okolí a hráli jsme při tom kartičky. Narazili jsme na takový velký kopec, z kterého jsme Bob, já a Tomík váleli sudy. Bob zajel kamsi do listnatého keře a my jsme váleli sudy dál. Potom jsme si dali menší pauzu, kde jsme se shodli, že to už ukončíme a půjdeme zpátky. Hned jak jsme přišli do chaty, tak jsme si zahráli kartičky – Tuláci proti Sqauw. Na oběd jsme měli čočku s párkem, kterou vařili Bob a Hugo – ta byla fakticky dobrá.V sobotu po obědě jsme měli odpočinkové odpoledne. Skoro všichni jsme šli spát, jen já(Tomík) Zajíc a Ela jsme se ohřívali u ohně. Jako první došla Káťa , se kterou jsme si potom vykládali různé historky. Až vstali všichni ostatní, hráli jsme klasické junácké kartičky. Se Zajícem jsme museli nosit dřevo na podpal a jelikož už byla hodně tma a všichni mluvili jenom o hororech, měli jsme co dělat, abychom otevřeli dveře…. . Když jsme usínali zase se všichni začali bavit o hororech a my byli zrovna na takové chatě úplně jako z těch hororů takže si asi umíte představit, jaké to bylo.

V neděli ráno jsme vstávali už v 5 hodin. Pouklízeli jsme chatu, sbalili jsme se a o půl 7 už jsme šli. Přišli jsme dřív a jelikož byl posun času a my měli každý jinak hodiny, měli jsme v tom trochu zmatek, takže jsme jeli více méně na slepo. Nakonec jsme dorazili do Vsetína. Tam jsme začali hrát hru. Po celém městě jsme měli hledat různé informace. Potom jsme jeli vlakem do Přerova. Z Přerova už jsme jeli do Hodonína, kde jsme přestoupili na autobus a hopem domů. A tak skončila naše výprava.

 

Zapsal Tomík a Zajíc

Fotogalerie: https://picasaweb.google.com/motlova.katerina/VPV2011Hostalkova?authuser…

 

Tento obsah bohužel není v tuto chvíli k dispozici. Kontaktujte správce tohoto webu, aby mohli příslušný plugin zkontrolovat.
RINGO10-19

RINGO 2010 – T&S

Již týden před turnajem bylo vše v rukou počasí, přicházeli vydatné deště. Nikdo si nemohl být jistý, zda i v sobotu bude pršet či se počasí smiluje a nechá nás zahrát si ringo. Nastala sobota 22.5, 6 hodin ráno a mě na tváři zašimralo slunce. Byl to krásný pocit a hlavně známka, že sa pojede. Sešlo se nás 15 a utvořili jsme družstva do všech tří soutěžních kategorií. Zápasy byly napínavé. Našimi favority bylo družstvo nejmladších “Kingové” (Křeček, Adam, Klára, Mája). Velkým překvapením byl postup do finále, kde boužel podlehli “Gulášům”, ale bylo to jen o fous. Dalším želízkem v ohni byli “Krakatice” (Zajíc, Blond, Flip, Bubo) v druhé kategorii, ale snad za to může déšť, který přerušil jeden zápas, či špatná konstalace hvězd, ale bohužel na první příčky sa nedostali. V druhé kategorii nastoupila i Ela, která byla ve smíšeném družstvě. Družstvo s velmi originálním názvem “Boty” (OK, Kakao, Bob, Pája) hájilo barvy Ratíčkovic ve třetí skupině. Děkuji všem za účast a na příšte máme co zlepšovat. Hrach

 

Tento obsah bohužel není v tuto chvíli k dispozici. Kontaktujte správce tohoto webu, aby mohli příslušný plugin zkontrolovat.
VJV09-81

Cestou dlouhou, – autobiografický článek z VJV 09

Velká Jarní Výprava (VJV) byla letos do Náchoda. Zde jsme navštívili vojenské pevnosti z II.sv. války a Babiččíno údolí. Program byl rozdělen pro mladší a starší. A tímto chci pochválit všechny zúčastněné: Krokodýlky a mladé Squawky za to, že zvládli takovou námahu, pro některé to byla první velká výprava, starší skauty a skautky za to, že našli východisko v každé situaci a hlavně přežili a Vedení, že to vše ukočírovalo. Ježtě než se začtete do následujících řádků (od skauta) vám chci nabýdnout we jsou fotky z VJV 09 ke shlédnutí a stažení. Jsou to fotky převážně Krokodýlků a mladších Sqawek. Fotky starších se jsou naspod článku. Jsou tam i fotky z cesty spátky.   (http://picasaweb.google.cz/motl.tomas/VJV09?feat=directlink)

Skauti, kteří vyšli brzo po škole, vyrazili autobusem směr Hodonín a dále vlakem do Brna. V Brně se k nim přidali další komplicové typu HanyBany, Marťana a Šamina. Společně pak jeli přes několik vesniček a městeček do Náchoda. Ale našla se i skupinka, která chtěla jít sama a poznat místní okolí a krajinu dříve než ostatní. Vystoupila o deset kilometrů dřív a vydala se na cestu. Po dlouhém bloudění v lesích a městech došla na klubovnu po jedenácté hodině večerní. Ráno, zničeni ještě z minulé noci, vstali a začali se pakovat na další den, ovšem to už se tato skupina rozrostla o 3 dívky, které se vydaly na cestu s nimi. Jejich první cíl byl sice Červený Kostelec, ale po dlouhém bloudění ve městě ztratili asi 2 hodiny. Jakmile našli cestu, vydali se přes zámek v Náchodě, vojenský hřbitov a Kramolnu k jezeru Špinka, kde si dali vydatný oběd ve formě Trenčianských párků. Dívky zvlásť a chlapci také zvlášť. Po obědě měli hodinkovou pauzu a potom se zase vydali na cestu. Přišli do Červeného Kostelce a odtud cestou necestou ke Starému Bělidlu, které ale bylo ještě hodně vzdáleno. Po cestě měla skupina hlad, a tak se jeden ze skupiny rozhodl, že si uloví srnku nožem, tedy se vydal na lov v poli. Po kilometrovém běhu to ovšem vzdal. Další zastávka tedy byla fara Boušín. Odtud vyrazili po cestě, ovšem ne na Bělidlo, ale směr Náchod, protože jim místní domorodci poradili, že by se na Bělidlo dostali až okolo půlnoci, a to v lepším případě. Cesta byla po silnici a zároveň po turistické značce, takže se jim šlo velmi dobře. Na skautskou klubovnu dorazili až okolo půlnoci. Dali si sprchu a šli konečně na kutě.Ráno se opět probudili,sbalili si věci a vyšli na dlouhou možná i nenávratnou cestu. Šli dlouho do kopce a za chvilku holky už nemohly. Konečně se vyškrábali na kopec a museli jít ještě na rozhlednu, kde se ale kluci začali hádat, kudy půjdou, a tak šli zase dolů, kde si kluci rozložili mapu a holky si lehnuly na louku plnou pampelišek. Potom se vydali na vojenské pevnosti. Dali si oběd, kluci si uvařili párky a holky těstoviny. Kluci si to ale neměli na co položit a tak si to dali na mapu, deník a do hrnku. Dali si po obědě asi hodinovou pauzu a vyrazili do Pekla. V Pekle si dali něco k pití a koupili si nanuky. Chvilku se dohadovali kudy půjdou a nakonec došli navečer do Náchoda. Vedoucí je ale vyhodil na chvilku před klubovnu, protože došli moc brzo. Pak je pustili dovnitř se slovy :,,Uděláme vyhodnocení a finance celé víkendové výpravy“.Později nastala chvíle, o které si mysleli, že nikdy nenastane. Jednou Hrach řekl, že by mohli natočit video se svými názory a za 10 let si ho pustit. Natočili!Ráno byl brzký budíček pro naše dobrodruhy, museli sbalit věci, uklidit, atd. Po odchodu a uzamčení klubovny odešli na vlakové nádraží a hurááá domů.

Pro střediskový web Fiš

 

Tento obsah bohužel není v tuto chvíli k dispozici. Kontaktujte správce tohoto webu, aby mohli příslušný plugin zkontrolovat.
ivancena2008_036

VJV – Ivančena 25.-27.4.2008, Tuláci, Squaw, eLkO

Pátek odpoledne, Hodonín Čas 17:10, počasí: krásně. Tak to sa dá považovat za začatek vypravy, kdy jsme sa sešli na vlakovem nadraži v Hodonine se skoro poslednima členama naši vypravy.Celkem nas bylo 27.Tuláci a Squaw z Ratíškovic, eLkO ze Skoronic a několik malo hostu.

V sobotu rano nastala hlavni čast vypravy. Vyrazili jsme na celostatni skautskou akci Ivančena, počasí nám dopřávalo pohodlného výstupu ke skautské mohyle, která se nachází pod vrcholem Lysé hory. Cestou sme potkávali spoustu známých skautu (hlavně ty co již byli na nějakem tom kurzu či větším setkání).

V nedělu jsme ještě stravili čast dne v Štranberku a okoli.

Výpravu hodnotim jako povedenou, už se těším na příští.

Z umělecke tvorby našich dětí:

 

Když slunce svítí a rosa padá,

Ivančena na nás mává.Jdeme za ní celý den,

Stromy rostou,kvete kvítí,

stoupáme až za nebem.

slunce na nás hezky svítí.

Půjdem pořád za nosem,

výprava je nám přínosem.

(Pavel,Kakao,Michal)

(prosim dodejte i vy ostatni co jste byli na vypravě svoji basničku Hrachovi)

Historii o Ivančeně najdete ZDE

Ale dosti slov kochejte se fotkami:

 

Tento obsah bohužel není v tuto chvíli k dispozici. Kontaktujte správce tohoto webu, aby mohli příslušný plugin zkontrolovat.