20221112_090132

VPV 2022 – Moravský kras

Den I.

Dnes jsme vyrazili do moravského krasu. Sešli jsme se na zastávce v Ratíškovicích a vyrazily jsme autobusem do Kyjova. V Kyjově si Pája na autobusáku odložil a zapomněl flašku. Poté jsme vyrazili na dlouhou cestu do Brna. Cestou jsme si zahráli slovní fotbal při kterém ivičič porazil Boba ve finále. Pak jsme dorazili do Brna a vydali jsme se na trolejbusovou zastávku ale trochu jsme se ztratili a potom jsme pospíchali na autobus který byl jiným směrem než jsme mysleli a tak nám rychlá brněnská doprava ujela. Pak jsme si počkali na narvaný autobus a s brečícím miminem jsme se vydali na další cestu. Poté jsme dorazili do Jedovnice a potom jsme se ubytovali v krásné klubovně kde nás uvítal Ševa. Povečeřeli jsme a teď hrajeme deskovky u stolu. Po těžkém dni se těšíme na zítřek.

Zapsal: Vojta S. a Ondra B.

 

Den II. 

Dnes jsme se probudili do studeného rána v Jedovnici. Ráno jsme si dali krátkou rozcvičku a šli jsme se nasnídat. Po snídani jsme se všichni zbalili a vydali jsme na hlavní cestu naší výpravy. Po cestě se stavil bob v obchodě kde koupil svačinu a oběd. Poté jsem šli po žluté ztezce ze které jsme přešli na čevenou. A přišli jsme do Vilémovic. Z těch jsme šli po zelené stezce až k Macoše. Chvíli jsme postáli na vyhlídce a poté jsme sešli dolů k lanovce od které jsme šli k Punkevním jeskyním. Kde jsme měli prohlídku kde jsme si prohlédli jeskyně a pluli jsme i na lodičkách. Když nám skončila prohlídka tak jsme se vydali do nedalekého moravského domu přírody se spoustou expozic. Pak jsme šli dlouhou a namáhavou cestou zpět. Po cestě bylo opravdu hodně jeskyní a za celý den jsme jich napočítali 159 . Některé byly prostorné, jiné menší se spoustou průchodu. Poté jsme začli vyšlapávat prudký kopec který se zdál nekonečný. Když jsme vyšli na kopec tak se nám otevřela scenérie jako tapeta na Windows XP. Tak jsme si chvilku poseděli na fotbalovém hřišti a vydali jsme se na cestu. Všechny boleli tak moc nohy že jsme málem nedošli do klubovny. Když jsme přišly do klubovny tak jsme si dali večeři a potom jsme šli hrát BANG!. Až jsme dohrály tak jsme šli na higienu a potom spát. Už se těšíme na nový den.

Zapsal: Ondra B. a Vojta S

 

Den III. 

Dnes ráno jsme vstali a nasnídali jsme se. Potom jsme vyrazily na nedalekou zastávku kde jsme si chvilku počkali na autobus. Autobusem jsme přijeli do Brna kde jsme nastoupili na vlak do kyjova. V kyjově jsme si chvilku postáli na autobusáku a také jsme potkali Kyjovského kovboje. Nastoupili ke na autobus a právě jedem domů.

Zapsal: Ondra B

 

VPV_08-22

VPV 08 – Podyjí

Letošní Velkou podzimní výpravu (VPV) jsme uspořádali do překrásného znojemského kraje do Národního parku Podyjí. Na začátku byla myšlenka uspořádat akci, která má za cíl zkusit výdrž našich skautů. Tato akce to to naplnila dokonale, 24 hodin pochodu a 65 km v nohách.

Vyrazili jsme v pátek 24.10. Na začátku jako vždy byla šifra, holt kdo nevyluštil, ten sa nachodil (kdo nemá v hlavě, má v nohách).

Před pořádnou výpravou je potřeba udělat pořádný nákup.

Výhled (na Znojemskou přehradu) z klubovny znojemských skautů, u kterých jseme byli ubytováni (timto jim ješte jednou děkuji za možnost přespání).

V sobotu 25.10. jsme vyrazili do terénu. Motivativací VPV bylo hledání “kešek”, což je celosvětová hra s GPS. Vřele doporučuju. Zde jsme zachyceni u naší první kešky.

Podyjí jsem zvolil hlavně kvůli pěkné krajině a barevnému podzimu. Zeleň jehličnanů se tu ostře střídá se žlutou, červenou a zahnědlou barvou listnatých stromů. Poté, co jsme ušli pěknou štreku a našli dvě kešky,

byl čas na pozdní oběd (tou dobou jsme procházeli šatovskými vinicemi, kde je altánek, ale díky vynalézavosti našich členů, se z něj stala krytá kuchyně)

Sobotní specialitou byl guláš z prvotních surovin, musím uznat, že se klukům povedl. Hlavně díky telefonickému spojení s maminkama, to bylo jedlé a bez zažívacích potíží.

Spokojené výrazy na jejich tvářích to říkají za ně.                Na našem cestování nás potkala noc, naštěstí jsme s tím počítali a pro větší bezpečnost jsme byli vybaveni reflexními vestami.

Nad ránem, asi kolem 5. hodiny ranní, jsme dorazili na hardeggskou vyhlídku a padla na nás únava.

Kakao ležící spící. Zaguchlaný Bob.Ani vedoucí není stroj. Po cestě jsme procvičovali disciplíny na Bigglesák, probírali jsme i zdravovědu.

Památeční foto u čížovských zátarasů (pozůstatků z let komunismu).

Po nasednutí do autobusu jsme vytuhli všichni, teda až na fotografa.

Návrat do klubovny jsme patřičně oslavili, kouskem sladkého na zub.

Na výpravě jsme se věnovali i novým karetním hrám, CINK a BANG!

Poslední foto bylo u Palisa v práci, kde jsme čekali na autobus a zahráli poslední hru BANG.