Okresní Jamboree 2022_plakát-01

Okresní Jamboree 2022 – Tuláci

Sraz: 10.6. v 17 hodin na hlavní autobusové zastávce v Ratíškovicích

Návrat: v neděli 12.6. cca ve 13:00 tamtéž (odjezd ve 12 hodin z tábořiště)

Cena: 330 Kč poplatek za akci + doprava

Místo konání: tábořiště Poľana Vrbovce; GPS poloha základny: 48°48’58.0″N 17°31’10.6″E; Poloha na mapy.cz

Co s sebou?

  • skautský kroj
  • prostěradlo nebo deka (pro spaní v chatce)
  • spacák
  • pokrývka hlavy proti slunci, pláštěnka
  • malý batůžek na pláštěnku, svačinu a pití.
  • hygienické potřeby
  • nezapomenout na kartičky zdravotní pojišťovny a starší 15ti let občanský průkaz
  • skauti karimatku – spí ve stanech
  • jídlo na páteční večer
  • hudební nástroje k ohni (zejména starší)
  • min. 1l pití v petce (na cestu + na aktivity v okolí základny)
  • ešus, příbor, hrnek
  • kostým superhrdiny (je jedno, jestli smyšleného nebo již známého)
  • jednu skleničku od přesnídávky s víčkem
  • doporučujeme pevné boty a teplejší oblečení (v noci může být zima a vlhko)

 

Pro více informací kontaktujte Adama Michenku: 730694270

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

III. Střediskové Jamboree

Tentokrát se konalo 3. Střediskové Jamboree – víkend plný her a soutěží pro malé a mladé Junáky.

V pátek 5.6. jsme se sešli na hlavní zastávce a v 17:30 jsme zamávali ze dvou autobusů, holčičího a klučičího, svým rodičům, kterým se draly slzy do očí (možná z radosti, že budou mít volný víkend).

Ve Vracově holčičí autobus nabral další účastníky a pokračovali jsme přímo do Vřesovic, kde se Jamboree konalo. Autobus nás vyložil na vysokém, prudkém kopci, který jsme museli sejít.

Rozdělili jsme se do skupinek po čtyřech a našli si místa pro stany. Při stavění příbytků nám vyhládlo, konečně jsme se mohli vrhnout na řízky a jiné dobroty, co nám maminky nabalily s sebou. Dokrmit jsme se mohli chlebem s paštikou. Po večeři jsme si zahráli pár her na seznámení. Poté jsme se rozdělili do týmů, skupinek či jak to nazvat ve kterých jsme celý víkend soutěžili proti sobě.

Po náročném dni jsme konečně ulehli do svých teplých spacáků a šli jsme spát. Ráno byl dvojnásobný budíček. Některá vlčata a světlušky se asi nemohly dočkat následujícího dne a vstávali dřív než zazněl „budíček!“ Za předčasné vstávání (pro některé z nás nedobrovolné) byla velmi náročná rozcvička. Po běhací rozcvičce jsme rádi provedli hygienu a pak jsme šli na snídani. (rohlíky s marmeládou nebo nutelou a k tomu kakao nebo čaj).

Posilněni jsme se šli převléct do vhodného oblečení, ve kterém můžeme běhat a namazat se opalovacím krémem a nastříkat repelentem, protože jsme vyrazili do lesa a vrhli jsme se na hru: PAŠOVÁNÍ ZLATA. Po tříhodinové hře jsme šli zpátky do tábořiště a tam jsme hráli BULDOKA. Potom jsme popadli ešáky a lžičky a vrhli jsme se na oběd. Polévku s nudlemi a velmi zeleninové rizoto. Po jídle jsme měli polední klid, který mohl být delší. A po odpočinku jsme se vydali na další hru: CESTA NA DÁLNÝ VÝCHOD, což bylo chození po stanovištích. A celý ten okruh měl asi 6 km. Jelikož se moje skupina ztratila, tak my jsme šli asi 10 km. Vlčátka měla bolavé tlapky a světlušky namožená křidélka a přiznám se, že já jsem to taky moc nezvládala. Cestou jsme měli ještě vymyslet básničku. Konečně jsme přišli do tábořiště. Měli jsme chvíli na oddech a pak jsme se vydali na dřevo na večerní táborák. Já jsem měla tu čest ho zapálit. Večeře – paráda! párky v rohlíku. Potom jsme usedli kolem ohniště a přednesli jsme naše básničky. Zahráli jsme si ještě pár her, které se dost povedly. Pak už jsme jenom zpívali. Po zpívání jsme si šli vyčistit zoubky a konečně ulehli.

Ráno jsme vstali, tentokrát už klasickým budíčkem, opět byla rozcvička, už ne tak tvrdá. Na snídani nám namazali chleba s posypaným sýrem.

Po hygieně někteří začali vařit obědy a někteří se vydali k nádrži, kde se pádlovalo na raftech. Postupně jsme se vystřídali, a všichni si uvařili oběd a všichni si zapádlovali. Potom jsme sbalili stany. Ještě jsme si dobalili věci, dali bágly na záda a vyrazili na autobus a hurá domů. Na zastávce nás netrpělivě čekali rodiče. Taky jsme je rádi viděli a těšili se na své postele. Celé Jamboree jsem si užila a bylo to super. Těším se na další !!

Lucka Koplíková

P.S.: Více fotek na střediskovém Facebooku.

 

[useyourdrive dir=”17zCAU46ejHuPoHElt1tv0gjqKTD-vvPj” account=”106774418589027514443″ mode=”gallery” viewrole=”administrator|author|contributor|editor|subscriber|guest” downloadrole=”all”]

Víkend „po mimoňsku“ 6-8/6/2014

„… jedenáct, dvanáct, třináct. Jsme tu všichni“ volám, teď už zcela klidná. Mám je všechny. Právě jsem se svým skautským oddílem přijela na chatu Radost ve Vřesovicích a jdeme se ubytovat. Po dlouhé cestě autobusem, ve kterém nás bylo namačkaných asi padesát, se mi v otevřeném areálu ulevilo. Tento pocit mě však záhy přešel. „Liško, Veverčák mi bere batoh!“, „Liško, Maruška mě bije botou!“, „Liško, Nikolka nechce spát na horní posteli, ale jinde už není místo!“ Takovéto připomínky a stížnosti se na mě sypou ze všech stran. Ale co jsem taky mohla čekat, když jsem se vydala na víkend se třinácti dětmi na celookresní skautské setkání, tzv. jamboree.

Vybalování a rozmístění třinácti dětí na osm postelí nakonec dopadá celkem dobře. Utírám si z čela imaginární pot a jdu s jedinou rádkyní, která měla dostatek odvahy s námi jet, stavět stan. Do chaty už by se totiž nevešla ani jediná ponožka navíc. Po sáhodlouhém zkoumání návodu stojí stan do značné míry tak, jak by měl. Začínám mít pocit, že víkend začíná velmi úspěšně.

„Pozor, pozor“, ozývá se z megafonu. „Všichni účastníci a vedoucí nechť se, prosím, dostaví na hřiště. Bude nástup, tak si oblečte skautské kroje!“ Ve zmatku, jemuž všichni okamžitě propadli, mám celkem problém nalézt své ratolesti a vysvětlit jim, co mají dělat. Z jednoduché instrukce se totiž stává problém téměř světového rázu. Několik dětí se jde hned obléct, dalších pět se však v okamžiku rozpláče, protože maminka jim skautský kroj nezabalila. Po několika minutách utěšování se nade mnou jedenáctiletá Lenička smiluje a půjčí mladším dětem svá táborová trička, protože „ta jsou přece skoro jako kroj“. Nástup probíhá překvapivě hladce. Děti stojí v několika řadách přes celé hřiště a napjatě poslouchají vedoucí akce, kteří jim vysvětlují, co se bude dít. Nakonec je ještě Mývalovi, místopředsedovi Okresní rady junáka Hodonín, předána Medaile svatého Jiří za práci s dětmi a vedení vzdělávacích kurzů Velká Morava. Celým lesem pro něj hřmí sborové: „UMÍ!“

Během večera hrají děti seznamovací hry. Na akci je nás celkem 138, tak by přece byla škoda nenavázat pár nových přátelství! Já jsem mezitím na dobrovolném programu pro vedoucí. Připadám si tu celkem nepatřičně, protože jsem jediná, které začíná věk číslicí jedna. I přes velký věkový rozptyl přítomných se však cítím mezi svými. Debatujeme o problémových dětech v oddíle. Rýša dokáže o této věci (jako ostatně o každé) mluvit velmi poutavým způsobem. Nakonec se naše debata stejně „zvrhne“ na úplně jiné, přesto však neméně zajímavé, téma.

Pak už nás čeká jen zazpívání skautské večerky, uložení dětí do postýlek (nebo tam, kde je zrovna místo) a rada vedení a můžeme jít spát.

Slastné sny však netrvají moc dlouho. Už v pět hodin ráno totiž některé děti pobíhají venku a dožadují se míče na fotbal. Nakonec se mi ještě podaří nějak zaspat, takže vstávám až s budíčkem. První věc, kterou musím v novém dni udělat, je vzbudit naše děti. Zní to sice jako jednoduchá práce, ale vzbudit vojsko z Moravského pole by bylo jednodušší. Jakmile však holky zaslechnou hrát „banana song“, letí ven jako střelené. Za nimi se ospale plouží kluci a po cestě si mnou oči. V tu chvíli už tuší, že následující dva dny budou ve znamení filmu Já padouch. Po rozcvičce následuje snídaně. „Vajíčková pomazánka? Tu já nejím!“ „To není vajíčková, to je česneková.“ Takovéto rozhovory je možné slyšet po celé jídelně. Nakonec se všichni svorně shodneme na tom, že vlastně netušíme, jaká ta pomazánka je. A tak ji nazveme „skautská“. Takovéhoto neurčitého označení se dočká i čaj prazvláštní (ne však nedobré) chutě a vůně.

V momentě, kdy vycházím z jídelny, si mě odchytne Kuli. Na její rozkaz se vydávám na své přichystané stanoviště, kde má proběhnout další hra. U mě děti soutěží v rychlosti vázání základních uzlů. Na jiných místech si mohou zkontrolovat své znalosti například z topografie nebo zdravovědy.

Minuty neúprosně letí a najednou je tu čas oběda. A po něm vytoužený polední klid. Bez dětí. Ty necháváme v chatě nacvičovat scénku k večernímu táboráku a samy se jdeme opalovat na druhý konec louky. Během slabé hodinky si kluci a holky vymýšlí a secvičují taneček na jednoduchou písničku. Teda to si v této chvíli alespoň myslíme. Když se vracíme zpět, běží nám děti v ústrety. Nadšeně nám hlásí, že budou hrát pohádku. Z nevinné Sněhurky a sedmi trpaslíků se však během odpoledne vyklubala pohřební služba Mrazík.

Asi v půl třetí se znovu ozývá megafon. „Pozor, pozor! Hlášení! Všechny děti nechť se, prosím, dostaví před hlavní budovu. A vezměte si pevné boty a pokrývku hlavy!“ Já se v tuto chvíli vydávám na další program pro vedoucí. Tentokrát je to přednáška na téma roveři v oddíle. Asi po hodině, kdy se děti stále nevrací, si jdeme sednout do chládku hlavní budovy. Jediné, co mi teď chybí ke štěstí, je šálek dobré kávy. Tato maličkost je však záhy napravena. V momentu absolutní spokojenosti se (jak jinak) začínají vracet děti. Velmi nadšeně mi vypráví, že musely najít skrýš hlavního padoucha a získat zpátky ukradený měsíc. Podle výrazů v jejich tvářích soudím, že se jim to podařilo.

Jediné, co teď zbývá, je chytit hlavního padoucha. Toho ale chrání zlí mimoni. Ty představují roveři pomalovaní modrou temperou. Já jsem omylem taky část této barvy schytala, takže se děti, ve víru boje, vrhají i na mne. Stojí mě celkem dost práce jim vymluvit, že já opravdu nejsem zlý mimoň. Nakonec mi to uvěří a jdou bojovat. Hra netrvá dlouho, ale její následky budou některé maminky odstraňovat nejspíš ještě týden. Všichni se totiž vrací celí modří a promočení od vody, kterou zastavovali nepřátele. Hlavní padouch je však chycen a důkladně potrestán.

Teď už nám zbývá jen absolvovat závěrečný táborák s přichystanými scénkami (z nichž stejně přes velký oheň nic nevidím) a večerku. Ukládáme děti do postelí a těšíme se, že louka s ohništěm bude jenom naše. Čtyři kytary, asi dvacet zpěvníků a praskání hořících polen tvoří nádhernou atmosféru. Ta některé z nás uchvacuje až do dvou hodin po půlnoci.

Následujícího rána vstáváme, po minulé zkušenosti poměrně překvapivě, v sedm hodin. Čeká nás snídaně, úklid a tvůrčí dílny. Já mám pro děti připravenou výrobu čunkcí, čínských ozdob. Doma mě však ani nenapadlo, jak velké sousto jsem si ukousla. Některým to jde krásně od ruky, ale jiní mě dohánějí na pokraj šílenství. Nakonec to však, s psychickou podporou některých vedoucích, zvládám celkem obstojně. Na jiných stanovištích si děti mohou vyrobit také ozdobné tužky, náušnice nebo lodičky vyřezávané z kůry.

Poslední věcí, která nás tento víkend čeká, je zabalení výtvorů a cesta zpět, do náručí maminek. A z nich rovnou pod sprchu.

Reportáž z víkendu zapsala – Liška

Jamboree – setkání skautů

Naše cesta začala na autobusové zastávce u Hrušku. Rozloučili jsme se s rodiči a pokusili se nějakým způsobem natlačit do autobusu. To nebylo vůbec lehké, ale podařilo se nám to. Přestupovali jsme v Kyjově. Museli jsme čekat asi půl hodiny a dostat všechny do autobusu bylo ještě těžší než v Ratíškovicích  – však se nám to nakonec ani nepodařilo. Kyjovští skauti museli počkat na další autobus.

Když jsme dorazili do Vřesovic, šli jsme asi půl hodiny na chatu Radost. Tam naši vedoucí vyřizovali s organizátory ubytování, takže následovala asi hodinová nuda. Nakonec jsme dostali jednu chatu a ostatní (ti starší) si postavili stany. Večer pokračoval seznamovacími hrami, po nich hygiena a šup do postele.

Další den byl o mnoho víc zajímavější. Po ranní rozcvičce, hygieně a snídani jsme byli všichni rozděleni na dvě velké skupiny, které byly rozděleny na menší skupinky a ty pak mezi sebou soutěžily na jednotlivých stanovištích. Odměnou bylo, že jedna skupina vyhrála mapu. Ta mapa vedla k Měsíci! Museli jsme ho najít a dát zpátky na nebe, protože byl ukraden.

Po obědě a po odpoledním klid jsme hráli společné hry, u kterých jsme se všichni hrozně pobavili a nasmáli se. Během svačiny jsme se dozvěděli, že vůdci našich dvou skupin se spolu usmířili a že si budou navzájem pomáhat. Proto jsme vyrazili všichni společně hledat Měsíc. A našli jsme ho! Pomocí zvláštního přístroje jsme jej dopravili na nebe.

Poslední naší povinností bylo potrestat zloděje Měsíce. Věděli jsme, kdo to je a kde ho hledat. Nečekali jsme však, že si na pomoc přivolá hordu modrých příšer z vesmíru – armádu Mimoňů!

Naší jedinou nadějí byla voda, obyčejná voda, která tyto ohavné stvoření ničí. Napustili jsme proto vodu do stříkaček a na povel našich velitelů jsme vyrazili vstříc tomuto nesnadnému úkolu. Boj to byl krutý a nelítostný. Když ale k zemi padla poslední potvora, spravedlnost mohla být vykonána. Za bojového pokřiku jsme vedli Zlouna do našeho tábora, kde jsme ho uvěznili, aby už dále nemohl páchat zlo.

Toto vítězství jsme oslavili u ohně, kde každý oddíl předvedl vtipnou scénku. Řádným skautským způsobem jsme se rozloučili s dnem a šli na kutě.

Poslední den nás čekaly rukodělné práce a posléze odjezd. Zase ta půlhodinou cesta – tentokrát do kopce, ale zvládli jsme to, protože jsme se už těšili domů. Byl to úžasný víkend a prý největší jamboree všech dob. No, rozhodně to byla sranda.   FOTKY OD ČOKA ZDE

jamboree-2011_008

2. STŘEDISKOVÉ JAMBOREE

aneb již druhé setkání skautů, skautek, vlčat a světlušek a jejich vedoucích ze střediska Ratíškovice proběhlo od pátku do neděle 10. – 12. 6. 2011 na táborové základně ve Vřesovicích.

Účast byla nad očekávání dobrá a akce se podle všeho podařila.

Více informací zde bude, až dostanu raport od velitele akce Hracha. Palis

 

[useyourdrive dir=”1n1a-y0LOLW03qJ5T_1w_POvO8MgYFNAw” account=”106774418589027514443″ mode=”gallery” viewrole=”administrator|author|contributor|editor|subscriber|guest” downloadrole=”all”]
DSC_0234

Okresní Jamboree 11.- 13. 6. 2010

Poprvé vhistorii oddílu jsme se vydali na okresní jamboree (setkání skautů z celého okresu), které se opět konalo ve Vřesovicích, na Radosti.

Hned v pátek večer, jen co jsme všichni přijeli a ubytovali se v chatkách, začaly seznamovací hry. Rozděleni na několik menších skupinek jsme si pěkně zahráli.A proč ve skupinkách??? Dokázali byste se snad naráz seznámit s téměř stovkou dalších lidí???

V sobotu ráno jsme navštívili obyvatele bájné Atlantidy. Ti nám právě ukazovali svůj životadárný krystal, když se z lesa vyřítili neznámí tvorové a krystal ukradli…

Celé dopoledne jsme tak plnili různé úkoly, za které jsme dostávali “zbraně” do večerní rozhodující bitvy.

Také došlo na několik společných her, samozřejmě oblíbená “buldoci a konzervy” (=trochu vylepšené rybičky rybičky)

a zvláštní hra pakobal, něco mezi fotbalem a házenou, ale kdo se dívá a nezná pravidla, myslí si, že jsme paka…Už jste někdy házeli latexovou rukavicí naplněnou vodou??? Až to budete zkoušet, tak pozor, ať se vám takhle nerozprskne…

Velkým lákadlem byl pro děti po celý víkend malý potůček který protékal za chatkami a báječně se na něm stavěly hráze.

Nakonec jsme ve večerní bitvě pomocí zbraní (=injekčních stříkaček) krystal vybojovali zpět a večer odnesli zpět k rybníku lidem z Atlantidy.Od nich jsme na památku dostali magické zelené světlo..

Na nedělním ukončovacím nástupu….kdo najde nevhodné kalhoty ke kroji??? Nápověda: vypadá to, že žádné nemá 🙂

Po nástupu začala tvořivá dílna, kde na děti čekala spousta zajímavých aktivit.

Tvořili šašky, pletli košíky, nebo si nechali namalovat obličej…

V neděli kolem poledního jsme se vydali pěšky na autobus…Kdo měl v batohu vícero náhradního oblečení, určitě proklínal maminku, přeci jen v létě a k tomu do kopce se pronese i ten nejlehčí batoh…

Kiwi

 

[useyourdrive dir=”1ODcOw0vCKwWivjI_18IAl3f-SKt71skp” account=”106774418589027514443″ mode=”gallery” viewrole=”administrator|author|contributor|editor|subscriber|guest” downloadrole=”all”]

 

Okresní jamboree 2010

Tak jsme se vydali o víkendu 12.-13.6.2010 do Vřesovic, abychom se zúčastnili okresního jamboree, tedy setkání skautů ze všech koutů našeho okresu.

Naše výprava o dvaceti členech se přes Kyjov dopravila nacpaným autobusem do Vřesovic, kde jsme zahájili pochod k chatě Radost. Cestou už jsme poznali, že komárů se letos opravdu urodilo. Na místě samém se nakonec sešlo přes sto lidí, což slibovalo výbornou akci. Večer jsme ještě po skupinkách hráli hry na seznámení a potom už jsme uléhali do rozpálených chatek.

Ráno se rozběhla hra, která od zúčastněných chtěla, aby pomohli vrátit důležitý krystal Atlantiďanům, kterým byl ukraden. Počasí bylo výborné, hry zábavné a díky promíchání lidí z různých středisek došlo k navázání kontaktů. Po obědě následovala výprava do okolních kopců Chřib, načež celou hru završila velká bojovka s vodou v lese.

Po večeři se pomalu začala stahovat mračna a ze závěrečného ceremoniálu už jsme běželi poklusem. Tři minuty potom, co za námi zaklaply dveře, se spustil neuvěřitelný liják a mezi chatkama tekla nová řeka.

Ráno jsme ještě strávili několik hodin rukodělkama, ale už jsme se pomalu balili a vyráželi směrem domů.

Myslím, že to byla vydařená akce, na kterou se všichni rádi znovu podíváme. A kdo tam nebyl se může podívat na fotky na:

http://picasaweb.google.cz/motl.tomas/Jamboree2010

http://picasaweb.google.com/cokapik/OkresniJamboree2010

http://picasaweb.google.com/joelp.gm/OkresniJamboree2010

Šam

Polsko přihláška.doc

DSC00014

Vernišáž Jamboree 07

Zveme vás všechny na výstavu fotek ze světového Jamboree 2007, setkání skautů a skautek z celého světa, jež proběhlo v Anglii minulé prázdniny v létě.

Výstava trvá do 11.dubna 2008.

Určitě si udělejte chvilku a zajeďte si do Hodonína

Prezentace našeho střediska i se všema co sme byli na zahájení výstavy:

[useyourdrive dir=”1qD9NzqD3PeQ4hqYFw3wk86fsZn0sx6y4″ account=”106774418589027514443″ mode=”gallery” viewrole=”all” downloadrole=”all”]