orbis_2006_29_7_-4_8__099

Orbis 2006

ORBIS 2006 29.7.2006 – 4.8.2006 V sobotu ráno se na vlakovém nádraží se sešla parta skautù – Klára, Anet, Víťa, Nika, Adla, Jarek, David, Venda se svými vedoucími – Essmem a Zdeňou. Tábořiště ORBISu 2006 se nacházelo v Mariánském údolí kousek za Brnem. Do tábořiště jsme se dostali bez problémů, protože ORBIS 2006 je velká akce pro skauty ze střední Evropy a ne jen pro ně. První večer byl na programu uvítací ceremoniál. Seznámili jsme se s ORBISmanem a s jeho slepicí Eleonorou. Následující dny n nás čekala řada suprových zážitků. Zúčastnili jsme se zápasů sumo, horolezectví na stěně, kurzu sebeobrany, fotografování, aj.. Viděli jsme představení vyléčených narkomanů, každý večer se promítali nějaké filmy a slyšeli jsme parádní rokový koncert. A ještě mnohem víc…

Ale nejvíc nás potěšilo seznámení s dalšími českými skauty, ale taky s (Jarkovou) novou kamarádkou Morčo z Maďarska. První dny bylo krásné počasí, ale ke konci akce začalo pršet (sice skaut má vydržet všechno, ale toto byla síla) a tak jsme byli nuceni se sbalit a jeli domu, za svými drahými rodinami…

Nika

 

V__prava_28_10_020

Výprava na “bzenecký hrad” (2005)

Jednoho pěkného podzimního dne (28.10.2005) se vydala skupinka 6-ti dětí (Kamil, Kika, Kartáček, Klára, Míša a Bára) a dvou sice starších, ale i tak mladých, inteligentních a krásných lidí (Léňa a Essmo) na výletek na bzeneckou zříceninu.

Tato parta neohrožených skautů kráčela již od ranních hodin zablácenou polní cestou z Vracova do přilehlého Bzence, po cestě si zahráli nějakou tu hru, protože naše mladé skautky překypovaly energii.

Po strastiplné cestě plné nástrah a úkolů dorazila parta nebojácných k bzenecké zřícenině. Tam přečkali poledne, popapinkali, popili a složili básničku a splnili pár nelehkých úkolů, které jim vkladli na bedra bystrá rádkyně Léňa a vùdce výpravy Essmo…

Po mírném rozptýlení vyrazila tato báječná skupinka zpět na cestu, sluničko jim pálilo do tvářiček a vítr jim cuchal vlásky… no co víc si přát? Tak skautíci zdárně a s úsměvem dorazili domů…

…zazvonil zvonec a výpravy byl konec

 

Necky__da_Skoronice_2005_005

SUCHÁ NECKYÁDA 2005

Je tady konec úžasných letních prázdnin 2005! Ale nebudeme brečet, protože začíná nová etapa našeho skautského žití! A my, jako pořádní a správní skauti, si to taky užijeme! To jsem si řekla já a jak vidno, nebyla jsem zdaleka sama.

Sama s Essmem, dva schopní, spolehliví, báječní a prostě nejlepší roveři v oddíle (co v oddíle? Ve středisku!:),jsme se domluvili, že bychom zopakovali tu naprosto geniální akcičku z minulého roku, neboť ta se nám velice líbila. A rozjeli jsme to ve velkém stylu!

Začátek byl naplánován na 15:00 ve Skoronicích na Lúkách, ale díky nepřítomnosti jistých nezbytných detailů (PC, naši kolegové atd) jsme museli improvizovaně naši suprovou NECKYÁDU zahájit až kolem půl čtvrté. I přes tento malý zádrhel v úvodu jsme si nenechali zkazit náladu a se vztyčenou hlavou jsme se vrhli do napínavého, zákeřného a nerovného boje s neskautskou veřejností a našimi malými skautíky. Bojovali jsme taky sami se sebou. Avšak…Vyhráli jsme! Všechno proběhlo v relativním pořádku.

Po drobném opožděném slovu na úvod jsme se jali soutěžit. Každé z deseti dvoučlenných družstev objelo jedenkrát vytyčenou trasu. Šest nejrychlejších postoupilo a ti soutěžili ještě mezi sebou, první po dvou týmech a pak tři vítězné si ještě dali závod mezi sebou. Opravdu napínavý. Museli jsme ho startovat dvakrát. Ale nakonec vše dobře dopadlo. Vyhrál tým s názvem Sokolí oko s řidičem Markem Šimečkem, živým motorem Tondou Kuřetem a turborychlým vozidlem, které dostálo svému jménu Ohnivý jestřáb. Na druhém místě byli naši staří známí brášci Mechanici Víťa a Pája Lungovi s Opravným vozem. A na třetím místě byli Jezeďáci ze Skalky Andrejka Lungová a Tomášek Hofírek se Zetorem. Nejoriginálnější vozítko s kostýmem získal tým Bufi s vozítkem Bufi pod vedením Lucky a Zuzky Rajsiglových představující páreček bufeťáků.

Všichni výherci i ti, co nevyhráli, dostali bezvadné ceny a užili spoustu legrace. V přestávkách mezi jednotlivými závody jsme hráli nějaké doprovodné hry, soutěže, opékali jsme si špekáčky a výborně jsme se bavili. A protože nám už mrzly nosy a nejenom nosy, tak jsme pěkně poprosili pana Bílu, který vlastní letní občerstvení na Lúkách,jestli byl tak hodný a uvařil dětem čaj. A jelikož je pan Bíla opravdu hodný, tak nám naši závodníci neumrzli.

Když to tak shrnu, nebyl to zas tak špatný zážitek. Musím sice uznat, že ještě musíme vychytat nějaké drobné mušky, ale jinak se nám akce vlastně zdařila. No co už? Chybami se člověk učí. Příště to bude ještě lepší a pak ještě, až to bude úplně nejlepší. Aspoň doufám.

Ještě si dovolím využít tenhle drobný prostor, abych vyjádřila svou vděčnost z toho, že nám Obecní úřad ve Skoronicích umožnil tuhle akci pořádat, že nás pan Bíla podpořil a sponzoroval ohledně nápojů, že rodiče nelenili a pomohli svým ratolestem vyrobit ty nejbombastičtější káry, že naše Neckyáda měla takový úspěch a že jsem mohla spolupracovat s takovými skvělými lidmi jako je především Essmo, pak v neposlední řadě Aki (kdyby někdo nevěděl, tak Věrka:), Blesk, Kanec Villda a můj nervózní tatík Zdeňa. Ještě jednou Vám všem děkuju, že jste mi umožnili dělat něco, co mě zahřálo nejen mozek, ale i srdíčko. Třeba se setkáme příští rok při v pořadí již třetí Neckyádě. Už se na to móóóc těším.

Lenka

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

SUCHÁ NECKYÁDA 2004

Tak tahle bezvadná akcička – Suchá Neckyáda, kterou pořádali skautíci z Vracova a Skoronic, se konala 11. září 2004 ve Skoronicích na “Lůkách”, což je přírodní areál. Něco málo po patnácté hodině, kdy už byly zaregistrovány všechny vozidla, vozítka a podobné dopravní prostředky, jsme se mohli pokochat pohledem na přehlídku všech vozidel. Při té příležitosti se nám také jednotlivé posádky představily a popsaly svá vozítka, se kterými se budou účastnit závodů. Pak už zbývalo jen popsat trasu a závodníci mohli vyrazit. Za vtipného komentáře absolvovaly jednotlivé posádky trasu závodu. Atmosféra byla vyloženě sportovní – fanoušci své favority nadšeně povzbuzovali, skandovali a drželi jim pěstičky. Po prvním vyřazovacím závodě následovaly zábavné soutěže jako například: lovení rybiček na suchu, odstřihování bonbónů poslepu, skákání v pytli, přechod přes lanovou lávku, cvrnkání kuliček přes opičí dráhu a mnohé jiné. Značně vydovádění jsme se potom vrhli na druhé kolo závodu, kdy z původních deseti družstev zůstalo šest, které se utkaly po dvou týmech, a vítězné tři družstva postoupily do finále. Tam už závodily všechny tři týmy najednou a šlo opravdu o všechno. A měli jsme vítěze! Vyhráli to naši “staří” skautíci – bráškové Pája a Víťa Lungovi. Dostali podomácku vyrobený věnec, všechny tři finálové družstva ještě papírové poháry s bonbóny a jako ostatní týmy taky nějakou tu drobnost. Pak se “hodovalo”! Rozdělali jsme skromný ohýnek a opekli jsme si pár špekáčků, které jsme zakusovali rohlíkama. A bylo po večeři. S plným žaludkem a skvělou náladou z prožitého odpoledne jsme se rozloučili a unaveni jsme se odebrali ke svým domovům, rodinám a pohodlným postelím…

…Dobrou noc, strýčku Fido!

Lenka