DSC_0614

Vánoční oddílovka 20.12.2009

Na vánoční oddílovce jsme obdarovali nejen sebe navzájem, ale také zvířátka. Sešli jsme se na kulturním domě, nachystali si dobroty pro zvířátka a vydali jsme se za město. V remízku jsme nazdobili borovičky dobrotami – rohlíky, jablky i mrkví, zrní a jiné dobroty jsme nasypali pod stromky.

Při návratu nás lákala zamrzlá Rašelina, ale led nebyl na některých místec dobře zamrzlý. I přesto zde již mnoho lidí bruslilo. Krátce jsme si zahráli mrazíka, abychom nezmrzli, a vraceli jsme se na kulturní dům, do tepla. Tam jsme si vyzkoušeli jeden pěkný lidový zvyk – pouštění lodiček se svíčkami. Svíčka myslím nikomu nezhasla a lodičky se držely při sobě, takže budeme dlouho živi a spolu.

Nakonec jsme si rozdali vlastnoručně vyrobené dárečky…tedy vlastně nerozdali, ale postupně si vybírali z velké hromady. Dárky byly opravdu povedené, třeba Tadeáš se může pochlubit náušnicemi a Mchal zas truhlíkem s květinami.

A než jsme se rozutekli domů, zahráli jsme si ještě pár her venku.

Zapsala Kiwi (a omlouvám se že tak pozdě, ale od svátků mě časově limitovala škola )

DSC_0235

Výprava do Ratíškovic

V pátek 13. listopadu se nádraží ve Vracově jenom hemžilo skauty. Odjížděli jsme totiž na výpravu do Ratíškovic. Vlakem jsme jeli, jako už tradičně, do Kyjova  – zastávky a z tama autobusem po všeckých okolních dědinách do Ratíškovic. Alespoň jsme se pěkně projeli.

Po příjezdu jsme si vybalili věci a jídlo, které bylo zapotřebí dát do lednčky, a už jsme se vrhli na spoustu her. Mezitím Sedmikrásky, tedy Domča, Míša a Erika, chystali večeři – bramborovou kaši s rybími prsty. Oloupat tolik brambor dalo sice práci, občas se nože potkali i s nešikovnými prstíky, ale nakonec to stálo za to. Večeře chutnala.

Po večeři jsme si poumývali ešusy a nachystali si věci na spaní, protože nás čekala kytara a zpívání a potom čtení na dobrou noc. Četli jsme si o jakémsi plukovníkovi Robertovi Baden – Powelovi. O tom jsme se ráno dozvěděli víc.

Ale to předbíhám, protože ráno začalo o 6 hodinách, kdy se všechny děti začaly  budit, povídat si a courat na záchod. vstávali jsme ale až po sedmé hodině a dali si snídani. Oblékli jsme se na ven a začali hrát hoňku. Pak jsme hledali části portrétů  různých osobností, o kterých jsme pak zjišťovali různé informace. Našim cílem bylo získat kroniky, kde byla ukryta část naší historie. Ty jsme nakonec společným úsilím vytvořili. Naše snahy byly odměněny krystaly.

Byli jsme rozděleni do 3 skupin:

červení : Terka, Honza, Erika, Erik, Štěpán a Míša

Modří: Patrik, Denis, Domča a Myška

Zelení: Mirek, Slůně, Jonáš, Pavel, Vojta a David

Před obědem jsme si ještě nachystali jehly a nitě z KáPéZetek a ušili si váčky na naše krásné krystaly – acháty a ametysty, které získáváme za různé úspěchy při objevování naší planety. Někteří, jako třeba Mirek, mají obvzlášť velký talent na ruční práce, a dali se do vyšívání.

Po obědě, který nám nachystaly Kosatky, jsme si sáčky ještě dodělávali, hráli klidnější hry a pak jsme vyrazili ven, abychom vyzkoušeli, zda umíme na naší planetě přežít v přírodě. chystali jsme si příbytky z přírodních materiálů, které by nám mohly posloužit k přespání. Nejvhodnější k přebývání se nám zdál příbytek zelených, kteří za něj dostali po 1 krystalu.

Poté jsme si uklidili věci nahoře v místnosti a vyrazili ven na cestu po pochodových značkách. po cestě jsme měli navíc prokázat, zda bychom uměli v přírodě přespat pod stanem a jestli bychom si uměli uvařit na ohni. Stan postavili pěkný všichni, ale s ohništěm to bylo trochu horší.

K večeru jsme se vydali do bazénu, kde jsme si zaplavali, zahráli i zaskákali, ale bohužel jsme nefotili. Po příchodu na klubovnu jsme si dali véču a vydali se ještě ven získávat podpisy od tajemných osob zadávajících různé úkoly. Tyto podpisy jsme pak vyměňovali za podpisy bohyně Hery. Protože už byla tma, a hráli jsme bez baterek, bylo to docela hrůzostrašné. Po hře už jsme se těšili do postýlek – takže hurá zpívat a spát. Pohádku už jsme nestihli, jak jsme byli unavení.

Ráno po snídani, kterou vařili Jestřábi, jsme si zabalili věci do batůžků a utíkali ven. Zelení ještě šli na cestu po značkách, kterou včera nestihli. Po obědě jsme si vynosili batohy ven, aby se mohla klubovna uklidit, a vyhodnotili cestu poznačkách se stavbou stanu. NeJšikovnější byli zelení,, i když další dvě skupiny jim slapaly na paty. A protože už jsme dostatečně poznali naši planetu, mohli jsme se podle zadaných indicií pokusit vyhledat speciální krystal, se kterým budeme moci cestovat na ostatní planety. Po usilovném hledání ho nakonec našla Erika, tak se těšíme, až ho na příští oddílové akci vyzkoušíme. Zbývající chvíle  do odjezdu jsme strávili venku prolézáním “bunkru” nebo jinými činnostmi venku.

Domů jsme se vrátili živí a zdraví, až na několik odřenin, modřin a škrábanců všichni: Joe, Staňa, Villda, Smerfetka, Kiwi, Patrik, Honza, Mirek, Slůně, Terka, Domča, Myška, Erika, Jonáš, Pavel, Erik, Denis, Štěpa, Míša, Vojta a David.

zapsala Kiwi

 

Lampionový průvod Hodonín

Sešli jsme se jako obvykle na nádraží, kde jsme si koupili společnou jízdenku, přesunuli se na druhé nástupiště a nastoupili do vlaku, který nás dovezl do Veselí nad Moravou. Tentokrát nás bylo tolik, že paní na nádraží neměla ani dostatek IDS jízdenek . A kdo teda jel? Z holek Slůně, Míša, Dominika a Erika, z kluků Patron, Pavel, Jonáš, Vojta, Štěpa, Denis, Erik, Míša a Filip. No a taky já a Villda. Ve veselí jsme přestoupili do luxusního žlutozeleného vláčku – Regionovy, u kterého všichni nejvíc ocenili záchod ovládaný tlačítky…škoda že je jen 1 v celém vlaku…čekali jsme na něj dlouhé fronty.

V Hodoníně už bylo šero, když jsmez vlaku vystoupili. Přišli jsme k pomníku, kde na nás shlížela důstojná socha jakéhosi pána. Byl to Tomáš Garigue Masaryk. Dozvěděli jsme se, že se stáváme lidmi z Hvězdné brány,jejichž cílem je prozkoumávat planety ve vesmíru. Než se ale vydáme zkoumat ostatní planety, musíme prozkoumat tu svoji. Za zásluhy při průzkumech můžeme dostat různé krystaly (achát, ametyst), které mají různou hodnotu. Prvním našim úkolem tudíž bylo zjistit alespoň tři informace o již zmiňovaném panu Masarykovi. Tři skupinky dychtivé po informacích se vydali hledat lidské osoby, které by jim takto důležitá fakta mohly sdělit. Všem třem skupinkám se to nakonec povedlo, a tak už budeme vědět, že to je první prezident Československé republiky, že se narodil v Hodoníně a že tady i dlouhou dobu bydlel.

Poté jsme sešli na pěší zónu u zimního stadionu, kde jsme si zahráli boj o vlajku a poté na nás čekal další úkol z Hvězdné brány, který byl napsaný na ukrytém tajném vzkazu. Úkol měl zjistit, jestli známe znak jedné známé organizace působící na naší planetě, a tak jsme se ho snažili vytvořit z přírodních materiálů. Všechny kupinky byly opět úspěšné a znaky se jim moc povedly.

Zahráli jsme si ještě nakrátko “Autíčko, stop!” a pak nás čekal další
úkol. Ten byl také důmyslně ukrytý. Měli jsme pomoci nashromáždit
vybavení potřebné pro táboření skautů v průběhu 1. světové války, neboť
na to jednotlivé oddíly neměly dostatek sil. Ze 3 oddílů, kterým
pomáhaly naše 3 skupiny mohl odjet na tábor jen jeden oddíl, neboť
hodnota jejich vybavení přesahovala mez 40b. Posledním z úkolů bylo
sehrát scénku z počátků českého skautingu. A tak jsme shlédli jak Svojsík poznával skauting v Anglii, jak probíhal den na prvním skautském táboře a jak probíhaly schůzky prvních českých skautek.

Protože už tma začala houstnout, šli jsme zpět k Masarykovu pomníku, kde už byli někteří hodonínští skauti. Upravili jsme si šátky,  připomněli si co máme dělat a už jsme dostali do ruky louče.

Těsně před slavnostním zahájením nám louče zapálili a už jsme stáli stráž u pomníků spolu se sokoly.Probíhaly slavnostní projevy (některé byly trochu moc dlouhé a nesrozumitelné, zvláště jeden, ve kterém bylo citováno několik dlouhých vět z děl Komenského v původním znění) a kladení věnců a kytic a konečně se lampionový průvod dal do pohybu.

A protože už bylo vcelku pozdě, a vlaky jezdí podle jízdních řádů a ne jak se nám to hodí,  spěchali jsme zase na vláček. Stihli jsme ho a než jsme dojeli do Veselí, nikdo by na nás nepoznal, že jsme tolik utíkali. Svačili jsme, chodili opět na ten náš tlačítkama ovládaný záchod, někteří si plnili úkoly ve stezkách a  jiní si kreslili.

Ve Veselí jsme měli chvíli čas, a tak jsme si rozdali pamětní lístečky, mlsalové si šli koupit pití z automatu a
dozvěděli jsme se poslední dnešní úkol z hvězdné brány. měli jsme zabránit komunistům, kteří v roce 1950 rušili skautskou organizaci, a to vymyšlením 3 důvodů, proč by se skauti rušit neměli. Úkol jsme vyhodnotili až ve vlaku do Vracova.Také jsme všichni dostali jeden achát za mimořádné zásluhy při prozkoumávání naší vlastní planety.

Na nádraží jsme si dali už jen pokřik a šli jsme se domů, protože už jsme se těšili do postýlek.

Kiwi

 

 

DSC_0040

Táborák na ukončení prázdnin

V neděli 30. srpna odpoledne jsme se sešli v Březíčku u táboráku. Opékali jsme špekáčky, zahráli si pár her i zazpívali. Panovala pohodová nálada.

 

 

 

 

DSC_0223

Ringo Veselí nad Moravou 09

Na Ringo jsme vyrazili hned po ránu. I když měl vlak zpoždění a klubovna je od nádraží asi 2 km, stihli jsme přijít v čas a ještě si trochu zatrénovat.

I když jsme se neumístily na prvních 3 místech, hráli jsme celkem dobře. Ostatní družstva mají ringo natrénované již léta ale na táboře ho natrénujeme a určitě nám to půjde o moc lépe.

 

DSC_0079x

Slavnostní otevření klubovny

Jelikož z Vracova do Ratíškovic žádné autobusy nejezdí a tamní železnice slouží jen pro turisty, museli jsem jet dost krkolomnou cestou. Z Vracova vlakem do Vlkoše a odtud autobusem přes Skoronice, Milotice a Vacenovice až do Ratíškovic.

Ze začátku nám pršelo, tak bohužel neproběhli připravené aktivity, ale děti se zabavily i tak. Hromada jídla a hlavně dort sklidily velký úspěch. Když už konečně přestalo pršet, tak se děti rozběhli do lesíka vedle klubovny a tam si nadšeně hrály. Je vidět, že to jede i bez počítače, jen je potřeba jim to ukázat.

 

dsc_0378

Pirátská výprava do Klobouků u Brna 24. – 26. 4. 2009

Tentokrát jsme se vydali až do Klobouků u Brna…ono to nebylo až tak daleko, ale spíš ty přestupy udělaly z krátké cesty dvouhodinové (skoro) cestováníčko. Ale stálo to za to…..

Sešli jsme se na Vracovském nádraží v 6 hodin a nasedli do vláčku, který nás dovezl do Kyjova. Tam jsme přestoupili na autobus do Čejče, no a z Čejče nás zase jiný autobus dovezl do Klobouk. Z náměstí, kde autobus zastavuje, jsme šli ke kostelu, kde jsme měli spát. pan farář, neboli skautský bratr Armin, nás uvítal a po chvíli jsme se šli ubytovat do klubovny, která byla ve věži kostela. Uklidili jsme stoly a židle, abychom měli víc místa, rozbalili karimatky a spacáky, kdo měl hlad ještě povečeřeli a pak už jen vyčistit zuby, pirátská pohádka a spát…

V sobotu ráno  jsme posnídali a co se nestalo….Pirátské lodě, které představují družiny Sedmikrásek (světlušky) a Jestřábů (vlčata), se pohádaly a začal “boj ve vodě”, kde se každý snažil pochytat co nejvíce soupeřů na jeden nádech. Bitev jsme si zahráli několik, užili si spostu srandy a utržili sem tam nějakou modřinu a škrábanec. Také jsme se snažili zmást domorodce, kteří nás stopovali, aby nevěděli kolik nás je,  a to tak, že jsme se dotýkali země jen několika končetinami.

Ještě po několika krátkých hrách jsme vyrazili uvařit si oběd. Někdo krúžlal erteple, někdo je krájel, další vařili polévku či krájeli maso, a tak byl oběd brzo hotový. Myslím, že všem chutnal, neb moc nezbylo. Po obědě jsme měli volno, abychom si mohli odpočinout, ale někdo vynesl ven soupravu na kroket, takže jsme nakonec místo klidu zase hráli. Po poledním klidu jsme vyrazili na odpolední vycházku s místními skauty. Ti nás provedli blízkým okolím Klobouků – kolem větrného mýna do Liščího údolí a zase zpět ke kostelu. Po cestě jsme opět řešili problémy pirátů, kteří z nedostatku vitamínů onemocněli, a stali se na chvíli slepými, jednorukými a jednonohými….

 

11

Výprava do Skoronic

V pátek 13.3. se nás na nádraží sešlo spousta – Patrik, Erik, obě Terky, Mirek, Martin, Káťa, Nikolka, Karča, Ivetka, Já a Mucha. Dojeli jsme vlakem do Vlkoše a odtamtud šli pěšky do Skoronic na hasičskou zbrojnici, jejíž součástí je skautská klubovna. Večer za námi přijel ještě Joe, který byl odpoledneještě v práci…

A co jsme na výpravě dělali???

V pátek jsme hledali a skládali oddílový pokřik, připravovali trička na batikování, mezitím si zahráli pár her a po poslechu pohádek spali. Někdo usnul dřív, jiný později, nakonec však usnuli všichni.Snad

V sobotu ráno jsme vstávali kolem sedmé hodiny a čekala nás snídaně, zabalení batohů a potom hry. Kdo měl čas, sušil nad topením trička, která přes noc na studené chodbě příliš neuschla. Zahráli jsme si ringo, konečně podle pravidel – dvě družstva po pěti – což na družinovkách nejde, a šlo nám to vcelku dobře. Doufejme že na turnaji ve Veselí všechny převálcujem

Po obědě jsme začali na suchá trika přes šablonu kreslit znakoddílu (poznámka pro rodiče: !!!!!před prvním vypráním  5 min. žehlit z rubové strany na teplotu bavlna!!!!!!!). A když už byla všechna trika hotová, vydali jsme se na kraťoučkou procházku po okolí zbrojnce. viděli jsme krásný divoký potok i klidný rybník, motrky i traktor a spoustu krásných jarních květin. Ještě chvilka hraní, zabalit znovu vykramařené věci, pohledat co se poztrácelo a zpátky na vlak. Ve Vracově na nádraží na nás čekali tatínkové a maminky…

 

agenti

Výprava s tajnými agenty

V sobotu 7.2. 2009 jsme se sešli na nádraží v 9 hodin. A kdo? No přece Mirek, Terka Repíková, Ivetka, Káťa a Nikolka, No a samozřejmě já a Mucha. Vlakem jsme jeli do Kyjova zastávky a rychle jsme přestoupili na autobus, který nás dovezl až do Milotic. A tam to začalo. Stali jsme se tajnými agenty ve výcviku. Naším úkolem bylo připravit se na naši agentskou dráhu. A protože jsme nevěděli, co všechno nás může potkat a kde všude můžeme být nasazeni jako špióni, zkoušeli jsme všechno. Výrobu nábytku, kdyby nás nasadili mezi truhláře, poznávání květin a stromů kdybychom špiónili mezi znalci botaniky, tvorbu mapy pro případ špionáže v kartografickém ústavu či vaření pro tajnou práci mezi kuchaři proslavených hotelů. Krom toho cestou probíhal ještě speciální výcvik plížení, maskování a bleskového úkrytu. A kudy jsme šli? Od zastávky autobusu jsme se vydali do zámecké zahrady a odtamtud do bažantnice, kde jsme si prohlédli romantickou novogotickou zříceninu. Tajným východem jsme se dostali na lesní cestu a po ní jsme došli až k Milotickému rybníku. Odtamtud jsme pokračovali po žluté turistické značce do Vracova, samozřejmě s mnohými zastávkami. Musím všechny agenty pochválit, výcvik zvládli skvěle a těším se na další spolupráci s nimi . Kiwi

 

P1050800

Sobotní sáňkování na Zabijáku 17.1.09

V sobotu odpoledne jsme se sešli u radnice a vydali se na Zabiják. Bylo nás celkem dost: Karča, Ivetka, obě Terky, Nikolka, Patrik, Villda, Mucha, Staňa a já – Kiwi. Brzy se k nám přidala ještě Káťa, Dominika a Kristýnka. Parádně jsme si užili sněhu – sáňky, boby i talíře jezdily pěkně, jezdily jsme i vláček. Taky jsme zkoušeli, kdo dojede nejdál – a to štěstí měla Nikolka. Jestli to bylo jejíma super zelenýma bobama, nebo tím, že uměla tak dobře řídit, to nevíme, jisté je, že si obdiv zaslouží. No a promrzlí jsme se pak rozešli dom.