Skauti v Ratíškovicích, Vracově a Čejkovicích
Večer před státním svátkem vzniku Československa jsme měli pochrap na klubovně.
Sraz byl po lampiónovém průvodu. Večer jsme hráli různé hry: pašeráci, rozkopávačka a další. Po večeři byla na programu stezka odvahy. Šli jsme lesem za světlem loučí a bylo to trochu strašidelné. Když jsme se vrátili na klubovnu byla večerka. Brzy ráno odjeli Krokodýlci na výpravu a my jsme po snídani uklízeli klubovnu. Rozloučili jsme se a na oběd jsme byli všichni doma.
Zapsal: OP
V neděli 13.11 se konala tělocvična.Měřili jsme časy jednotlivých Tuláků.Na konci “tělocvičnového období” test proběhne znovu a změříme o kolik se výsledky liší.Zde jsou dnešní výsledky (všechno za 1minutu) :
| PŘEZDÍVKA | KLIKY | SKLAPOVAČKY | SHYBY | VIS VE VÝTAHU |
| Zajíc | 35 | 41 | 7 | 18s |
| Tomík | 24 | 34 | 7 | 12s |
| Lukas | 37 | 43 | 16 | 1:12s |
| Blond | 17 | 44 | 12 | 1:05s |
| Op | 23 | 48 | 1 | 35s |
| Adam | 42 | 64 | 2 | 48s |
| Jožka | 30 | 53 | 7 | 7s |
| Mišpulín | 22 | 30 | 13 | 39s |
| Adámek | 18 | 41 | 3 | 13s |
| Martinka | 25 | 50 | 7 | 7s |
| Šárka | 24 | 41 | 10 | 40s |
| Šam | 29 | 38 | x | x |
| Pavlík | x | x | 12 | 1 |
| Hugo | 71 | x | 25 | x |
V pátek jsme se sešli na klubovně kde už byl zabydlený Jižní kříž. Na začátek jsme sehrály nejakou tu seznamku, protože od tábora přibylo pár tváří. No a pak už to jelo – jedna hra za druhou. Večer nás pak čekala úkolovka v okolí klubovny, kterou pro všechny připravili starší skauti z Mutěnic. Před spaním jsme museli vyřešit těžký logistický úkol, a to jak se všichni naskládat na molitany – chvilku to dalo, ale zvládli jsme to. Starší z obou oddílů vykecávali skoro až do rána a pak pokračovali Bigglesovým memoriálem…
Sešli jsme se v neděli před farou a začali pracovat na tom, aby náž stromek mohl pohodlně růst. Náš oddíl se totiž zapojil do projektu České rady dětí a mládeže, v rámci kterého dětské oddíly vysazují lípu srdčitou jako odkaz na Svatou Anežku Českou. Svatá Anežka Česká je patronkou českého státu a dcerou Přemysla Otakara I, která letos slaví 800 leté výročí narození.
Zkrátili jsme větve v koruně tak, aby se strom vyrovnal se ztrátou kořenů. O ty přišel, když ho vytahovali z pohodlného místa ve školce pro stromy.
Mezitím kluci kopali výsadbovou jámu. Ta musí být dostatečně velká, aby se tam pohodlně vešly kořeny stromu aby v ní bylo dost nakypřené hlíny, ve které stromu kořeny dobře porostou.
Po zkrácení větví v koruně přišla na řadu také kontrola kořenového systému. Všechny poškozené kořeny se musí zkrátit. V místě, kde by byly kořeny naštíplé nebo nerovně useklé, by se špatně hojily a mohla by ja napadnout některá dřevokazná houba. Když je hladce zastříhneme, strom snadno místo zacelí a kořeny zůstanou zdravé.
Do připravené jámy se nejprve zatlučou kolíky. To proto, že kdyby se nejprve zasadil strom, mohli bychom pozdějším zatloukáním kolíků poškodit jeho kořeny.
Na dno jámy se pak nasype malá vrstva zeminy. My jsme míchali původní zeminu s dovezeným substrátem.
Do připravené jámy jsme opatrně umístili strom.
Strom jsme narovnali aby nerostl nakřivo, zvadli jsme ho do té výšky, ve které byl vysazen ve školce a začali zasypávat zeminou i substrátem. Když už byl strom trochu zasypaný, přidali jsme do jámy tabletové hnojivo a pořádně strom zalili. Poté jsme pokračovali v zasypávání, až byla jáma zarovnaná. ze zbytku hlíny jsme okolo původní jámy vytvořili vyvýšený okraj a vznikla nám závlahová mísa. Až budeme strom zalívat, bude se v míse dobře držet voda (neodteče do trávníku).
Než jsme si donesli vodu na zalití stromu, umístlili jsme v blízkosti stromu ještě informační tabuli.
Tak tady je naše lípa v plné parádě. A my s ní.
Doufejme, že nám naše dílo hned tak nějaký vandal nezničí a že nám lípa pěkně poroste.
proběhlo v sobotu po Bigglesáku 5. 11. 2011 na školním hřišti ZŠ Ratíškovice.
MEMORIÁL GENERÁLA
Sergeje Jana Ingra
Dne 15.10.2011 se konal 3 memoriál generála Sergeje Jana Ingra. Nejprve jsme se sešli na hlavní zastávce. S některýma dětskama byli rodiče s auty, aby nás mohli zavést do Vlkoše. Byl jsem tam já – Křeček, Joža, Šmudla, Mareček, David, Myšpulín, Lubor, Zajíc, Tomík, Bubo, Op, Pavlík, Hugo a Šamin. Když jsme přijeli do lesa u Vlkoše, hned jsme se utíkali podívat. Byly tam různé zbraně z válek.Potom nám organizátoři dali čísla. Pak si nás volali jednoho po druhém, až nás řekli všechny. Odstartovali každému čas a vybíhali jsme po jednom. Stříleli jsme z pušky,proplétali jsme sa mezi špagáty a házeli jsme cvičnými granáty. Hned jak jsme doběhli,mohli jsme si opéct nad ohněm špekáček a nalét si z kastrolu dobrý čaj. Chvíli jsme si mohli hrát s puškama, které dovezli lidi, co to organizují nebo sbírají. Hned potom přišlo vyhodnocení dostali sme krásné ceny které koupili. Po vyhodnocení jsme si zastříleli z kuličkovek. O pár minut později sme se odebrali k autům a odjeli do Ratíškovic. Všem se tenhle den líbil…
KŘEČEK
PS: Díky všem rodičům, kteří pomohli s dopravou! Šam
Po lampionovém průvodu 27.10. jsme měli v 8 hodin sraz na klubovně.
Přišel tam: Zajíc (jako já), Tomík, Bob, Hugo, Káťa, Klára, Ela a Jana, abychom se rozhodli s kým budeme ve skupině na vaření ,v kolik hodin pojedeme a nějaké podrobnosti. Šli jsme brzo spat – asi tak o kolo půl 10, protože nám jel autobus v 5:01 a vstávali jsme asi okolo 4 hodiny ranní.
Na druhý den jsme se sbalili, nachystali se a připravili k odchodu. Když jsme byli na zastávce, tak si Káťa vzpomněla, že zapomněla v klubovně foťák, tak vyslala Huga, aby rychle pro něho šel. Přesně, jak odešel, tak se ze zatáčky vynořil autobus. Naštěstí to ještě stihl, ale teda o chloupek a už hurá hurá do Hodonína. Z autobusového nádraží jsme šli na vlakáč, kde jsme čekali asi jenom 10 minut. Z Hodonína jsme jeli do Přerova a odtud do Vsetína. Cestou vlakem jsme si dali oběd a zahráli kartičky. Ve Vsetíně jsme nakupovali v nějakém supermarketu. Byli jsme rozděleni do 2 skupin po čtyřech, první skupina byla Tuláci a druhá skupina byly Squaw. Každá skupina měla 320kč a měla nakoupit jídlo na celý víkend. Potom jsme si mohli koupit něco za vlastní peníze. Většina si koupila nějakou tyčinku a tang na pití. Byl tam i automat na plyšové zvířátka a Hugo zkusil své štěstí . První pokus se mu nepodařil, ale na druhý pokus vytáhl dokonce dva plyšáky zároveň. Jeden byl sob a druhá byla slépka se srdcem v ruce. Potom jsme odešli z obchodu a šli do Hoštálkové. Byla to docela dlouhá cesta, při které jsme hráli kartičky a vykládali si. V Hoštálkové byla ohrada s jeleny, ve vesnici byli domy, ale lidi žádní.
V popisu cesty stálo jakési 500m prudké stoupání, které jsme nemohli najít, tak se Hugo šel podívat. Žádné chaty tam ale nebyly, tak šel dolů nám to říct. Káťa vyslala Tomíka a mě, abychom se šli zeptat do jednoho domu, kudy se máme vydat. Řekli nám, že máme jít asi 1,5 km a po pravé straně je kopec, na který musíme vyšlapat a za jeho hřebenem je naše chata, kde budeme celý víkend bydlet. Jak jsme vyšli na ten kopec, tak všichni byli úplně zpocení a fůkal tam strašně velký větr. Káťa s Hugem se šli podívat, jestli je to ono a potom prozvonili Boba, že jsme na správném místě. Tak si všecí stůpli a utíkali jsme do našeho nového příbytku. Hned, jak jsme vstoupili dovnitř, tak to na nás působilo, jako by jsme byli v nějakém hororu. Všechno to tam vypadalo tak, že na nás vyleze Samara . Bob a Hugo šli rozdělat oheň a ostatní šli prozkoumat, kde to vlastně bydlíme a co se kde nachází. Na večeřu jsme měli špagety. Mě teda moc nechutnaly, ale ostatní se najedli. Hugo s Bobem řekli mě a Tomíkovi, že máme jít ven do kůlny pro nějaké dřevo. Venku byla tak nehorázná tma a oni nás předtím strašili, že nás hodí do studně a pak nás sežere Samara. Ale naštěstí sme to přežili. Potom jsme šli spat a až všichni byli ve spacáku, tak Káťa zjistila, že je teprve půl deváté. No a zase se stočilo vyprávění k Samaře, že nás drapne za nohu a hodí nás důle do sklepa a nechá nás tam dvě hodiny, abychom se báli.
Další den, teda v sobotu jsme se probudili asi tak o půl desáté a šli jsme se dolů nasnídat. Měli jsme číňanskou polévku, která byla docela dobrá. Potom jsme šli na takovou procházku po okolí a hráli jsme při tom kartičky. Narazili jsme na takový velký kopec, z kterého jsme Bob, já a Tomík váleli sudy. Bob zajel kamsi do listnatého keře a my jsme váleli sudy dál. Potom jsme si dali menší pauzu, kde jsme se shodli, že to už ukončíme a půjdeme zpátky. Hned jak jsme přišli do chaty, tak jsme si zahráli kartičky – Tuláci proti Sqauw. Na oběd jsme měli čočku s párkem, kterou vařili Bob a Hugo – ta byla fakticky dobrá.V sobotu po obědě jsme měli odpočinkové odpoledne. Skoro všichni jsme šli spát, jen já(Tomík) Zajíc a Ela jsme se ohřívali u ohně. Jako první došla Káťa , se kterou jsme si potom vykládali různé historky. Až vstali všichni ostatní, hráli jsme klasické junácké kartičky. Se Zajícem jsme museli nosit dřevo na podpal a jelikož už byla hodně tma a všichni mluvili jenom o hororech, měli jsme co dělat, abychom otevřeli dveře…. . Když jsme usínali zase se všichni začali bavit o hororech a my byli zrovna na takové chatě úplně jako z těch hororů takže si asi umíte představit, jaké to bylo.
V neděli ráno jsme vstávali už v 5 hodin. Pouklízeli jsme chatu, sbalili jsme se a o půl 7 už jsme šli. Přišli jsme dřív a jelikož byl posun času a my měli každý jinak hodiny, měli jsme v tom trochu zmatek, takže jsme jeli více méně na slepo. Nakonec jsme dorazili do Vsetína. Tam jsme začali hrát hru. Po celém městě jsme měli hledat různé informace. Potom jsme jeli vlakem do Přerova. Z Přerova už jsme jeli do Hodonína, kde jsme přestoupili na autobus a hopem domů. A tak skončila naše výprava.
Zapsal Tomík a Zajíc
Fotogalerie: https://picasaweb.google.com/motlova.katerina/VPV2011Hostalkova?authuser…
V sobotu jsme se sešli u nové pekárny a odtud jsme vyrazili nejprve autama do Rohatca a pak už vlakem do Veselí. Ve Veselí jsme vyrazili od zámku do okolních luk a polí. Čekala nás zhruba dvanáctikilometrová procházka s plněním různých úkolů – střelba ze vzduchovky, zapalování děla, lanové lávky, dojení kozy, parní stroj, poznávání stop zvěře, hlavolamy a já nevím co ještě. Cestu jsme zalomili těsně před cílem na nádraží, abysme nemuseli zmrzat další dvě hodiny, takže jsme neviděli novou klubovnu, ale snad příště. Výlet to byl pěkný a myslím že jsme všecí pěkně vymrzli – už ve vlaku jsme se začínali všichni chytat červené líca.
Poslední zářijový a zároveň první říjnový víkend jsme se vydali do Blanska. Výpravya byla zvláštní tím, že krom vedení (tedy Poštolky a Kiwi) zde nebyla žádná skauta a taky téměř žádná světluška – tedy jen jedna, a to Sluníčko. Snad asi díky ní jsme měli tak báječné slunečné počasí.
V pátek večer jsme přijeli již dost pozdě, absolvovali jsme cestu městem na skautský srub a přes to všechno jsme ještě před spaním řádili na hřišti. To se stalo nejoblíbenějším místem v okolí klubovny.
V sobotu dopoledne jsme se věnovali mapám a orientaci v terénu. Toto téma nás provázelo vlastně již od brzkého rána -od rozcvičky. Mezi programy jsme vybíhali vyvětrat se na hřiště. Postupně jsme se naučili poznávat všechny důležité mapové značky, číst v mapách, zorentovat mapu a umět v ní rychle vyhledat požadovaný objekt. Oběd vařily světlušky, tedy ta jediná, která na výpravě byla – tedy Sluníčko. Měli jsme báječné rybí prsty s bramborovou kaší.
Po obědě a krátkém poledním klidu jsme vyrazili na výlet. Po několika ušlých kilometrech se mezi námi objevili naši staří známí a ukázali nám stránku vytrženou z deníku jejich strýčka Emila. Na této stránce popisoval svojí cestu k jeskyni Macocha. Vydali jsme se po jeho stopách a v blízkosti Macochy objevili dopis, který tam zanechal pro svého přítele. Tento dopis spolu s přiloženou fotografií je pro nás velmi cennou stopou, která by nám mohla pomoci strýčka najít. Od Macochy nás ještě čekala strastiplná cesta zpět na klubovnu, kterou jsme však jako ostřílení cestovatelé zvládli na jedniču.
V neděli dopoledne nás naši spolucesttovatelé navštívili znovu. To aby zkontrolovali, zda je naše vybavení v pořádku…
Brzy jsme také začali s úklidem klubovny, abychom stihli zpáteční vlak. Tentokráte jsme měli tak velkou časovou rezervu, že jsme na nádraží čekali téměř půl hodinky (ale lepší, než dobíhat nebo přijít o minutu pozdě).
Ve vlaku nás cestovatelé pochválili za naše úspěšné pátrání a za vcelku odpovídající a dobře zabalené vybavení a než jsme se nadáli, byli jsme doma.
